
Chapter 252 — व्यवहारकथनं (Vyavahāra-kathana: On Legal Procedure)
अग्नी धनुर्वेदाच्या प्रवाहात न्याय-व्यवहारशास्त्राचा आरंभ करतात. ‘व्यवहार’ म्हणजे नय-अनयाचा विवेक असे सांगून तो चतुष्पाद, चतुर्मूल आणि चार नीतिउपायांनी सिद्ध होणारा असा स्तरबद्ध विभाग मांडतात. निर्णयाचा आधार धर्म, न्यायालयीन पद्धती, आचार/चारित्र आणि राजशासन यांवर आहे असे ठसवून वादी-प्रतिवादीचा दावा-उत्तर व साक्षींचे महत्त्व स्पष्ट करतात. अध्यायात अष्टादश विवादपदे—ऋण, निक्षेप, भागीदारी, दान-प्रत्याहरण, सेवा-वेतन, अस्वामी-विक्रय, अप्रदान, दूषित खरेदी, समयभंग, सीमा/जमीन विवाद, विवाह/स्त्रीधन, वारसा, साहस, वाक्पारुष्य व देहदंड, जुगार, आणि प्रकीर्णक—गणून मानवी कर्मामुळे ती शंभर उपभेदांत फांदावतात असे म्हटले आहे. पुढे निष्पक्ष सभ्य, विद्वान ब्राह्मण, लेखी पुराव्याची रीती, प्रत्यारोप/प्रतिदावा व जामीन, खोट्या आरोपाचा दंड, आणि पुराव्यांचा क्रम (दस्तऐवज, भोग/कब्जा, साक्षी; अभावी दिव्य/परीक्षा) दिला आहे. शेवटी कालमर्यादा, स्वामित्व विरुद्ध उपभोग, फसवणूक/बळाने केलेल्या व्यवहाराची अमान्यता, शमन-स्थिती, चोरीची भरपाई व व्याज-नियम सांगून राजा शिस्तबद्ध प्रक्रियेद्वारे व्यवस्थेचा हमीदार आहे असे प्रतिपादन केले आहे।
No shlokas available for this adhyaya yet.
Dharma (truth-based righteousness), vyavahāra (formal procedure), caritra (customary practice), and rājaśāsana (royal ordinance).
Written documentation (likhita), possession/enjoyment (bhukti), and witnesses (sākṣi). If these are unavailable, an ordeal (divya) may be prescribed.
Vyavahāra is organized into eighteen principal titles of dispute with a hundred sub-branches, reflecting the diversity of human transactions and conflicts.
Impartiality toward friend and enemy, freedom from greed and anger, disciplined assembly conduct, and competence grounded in Śruti/Veda learning.