
Chapter 330 — Chandaḥ-sāra (Essence of Prosody): Chandojāti-nirūpaṇam (Determination of Metrical Jātis)
या अध्यायात भगवान अग्नी छंदःशास्त्राचे शिस्तबद्ध संहितीकरण करतात. मात्रा-गणना, अक्षर-लोपाचे नियम आणि गण-रचनेचा तर्क यांच्या आधारे छंदोजाती (मात्रिक वर्ग) कशा ठरतात हे सांगितले आहे. प्रारंभी उत्कृती व तिच्या उपभेदांची वर्गवारी आणि परंपरांतील पर्यायनामे (उदा. अत्यष्टि = अष्टि) स्पष्ट केली आहेत. लौकिक व आर्ष दृष्टीभेद दाखवून वैदिक मापनतत्त्वे व शास्त्रीय प्रयोग यांचा संबंध जोडला आहे; पुढे पादरचना व गण हे छंदांचे सर्वव्यापी मूलघटक म्हणून मांडले आहेत. आर्या-परिवारातील मात्राधारित लक्षणे, विषम/सम पाद-नियम, विपुला, चपला, महाचपला असे भेद तसेच गीती/उपगीती/उद्गीती अशा गायनसंबंधी संज्ञा विस्ताराने येतात. त्यानंतर वैतालीय, दशविध गोपुच्छंद योजना, प्राच्यवृत्ती-उदीच्यवृत्ती पद्धती आणि चारुहासिनी, चान्तिका, चित्रा, उपचित्रा इ. नामांकित रचना वर्णिल्या आहेत. शेवटी ‘गु’ इत्यादी संकेतांनी स्मरण व कोडिंगचे नियम देऊन छंद-रूपांचे जतन आणि गणनात्मक निश्चिती यांचा पुराणोक्त समन्वय दर्शविला आहे।
No shlokas available for this adhyaya yet.
The chapter emphasizes mātrā-based metrical computation and gaṇa-governed pāda construction, especially for the Āryā family and its variants, including named procedures (vṛtti) and mnemonic coding rules.
By formalizing correct metrical knowledge, it safeguards accurate recitation and transmission of sacred and classical texts; disciplined attention to measure (mātrā/akṣara) becomes a dharma-supporting practice that aligns aesthetic skill with sacred order.