Amritbindu
तावदेव निरोद्धव्यं यावद्धृदि गतं क्षयम् । एतज्ज्ञानं च ध्यानं च शेषो न्यायश्च विस्तरः ॥५॥
तावत् । एव । निरोद्धव्यम् । यावत् । हृदि । गतम् । क्षयम् । एतत् । ज्ञानम् । च । ध्यानम् । च । शेषः । न्यायः । च । विस्तरः ॥
tāvad eva niroddhavyaṃ yāvad hṛdi gataṃ kṣayam | etaj jñānaṃ ca dhyānaṃ ca śeṣo nyāyaś ca vistaraḥ ||5||
മനം ഹൃദയത്തിൽ ലയം (ക്ഷയം) പ്രാപിക്കുന്നതുവരെ മാത്രമേ നിയന്ത്രിക്കേണ്ടത്. ഇതുതന്നെ ജ്ഞാനവും ഇതുതന്നെ ധ്യാനവും; ശേഷമുള്ളത് തർക്കവും വിപുലീകരണവും മാത്രം.
It is to be restrained only so long as it has reached dissolution in the heart. This is knowledge and this is meditation; the rest is logic and elaboration.