Adhyaya 17: लिङ्गोद्भव—ब्रह्मविष्ण्वहङ्कार-शमनं, ओंकार-प्रादुर्भावः, मन्त्र-तत्त्वं च
विनाधिपत्यं समतां गते ऽन्ते ब्रह्मणो मम शुष्के च स्थावरे सर्वे त्व् अनावृष्ट्या च सर्वशः
vinādhipatyaṃ samatāṃ gate 'nte brahmaṇo mama śuṣke ca sthāvare sarve tv anāvṛṣṭyā ca sarvaśaḥ
എന്റെ—ബ്രഹ്മാവിന്റെ—ആധിപത്യം അവസാനിച്ച് ലോകം സമതയിൽ ലയിച്ചപ്പോൾ, അനാവൃഷ്ടിയാൽ എല്ലായിടത്തും സ്ഥാവര-ജംഗമങ്ങൾ വറ്റിപ്പോയി. ഇത്തരമൊരു ക്രമഭംഗത്തിൽ പതി ശിവന്റെ അനുഗ്രഹമില്ലാതെ പശു (ബന്ധിത ആത്മാവ്) നിർസഹായനാകുന്നു.
Brahma (within Suta’s narration)