Amṛta-Manthana and Lalitā’s Mohinī Intervention
Amṛtamanthana-Prasaṅga
उमापि तं समोवेक्ष्य धावन्तं चात्मनः प्रियम् / स्वात्मानं स्वात्मर्सोन्दर्यं निन्दन्ती चातिविस्मिता / तस्थाववाङ्मुखी तूष्णीं लज्जासूयासमन्विता
umāpi taṃ samovekṣya dhāvantaṃ cātmanaḥ priyam / svātmānaṃ svātmarsondaryaṃ nindantī cātivismitā / tasthāvavāṅmukhī tūṣṇīṃ lajjāsūyāsamanvitā
ഉമയും തന്റെ പ്രിയൻ ഓടുന്നതു കണ്ടു; അത്യന്തം വിസ്മയത്തോടെ സ്വയംതന്നെയും സ്വന്തം സൗന്ദര്യത്തെയും കുറ്റപ്പെടുത്തി. പിന്നെ ലജ്ജയും അസൂയയും നിറഞ്ഞ്, മുഖം താഴ്ത്തി മൗനമായി നിന്നു।