महाकुलीनो दैवबुद्धिसत्त्वसम्पन्नो वृद्धदर्शी धार्मिकः सत्यवागविसंवादकः कृतज्ञः स्थूललक्षो महोत्साहोऽदीर्घसूत्रः शक्यसामन्तो दृढबुद्धिरक्षुद्रपरिषत्को विनयकाम इत्याभिगामिका गुणाः ॥ कZ_०६.१.०३ ॥
mahākulīno daivabuddhisattvasampanno vṛddhadarśī dhārmikaḥ satyavāgavisaṃvādakaḥ kṛtajñaḥ sthūlalakṣo mahotsāho'dīrghasūtraḥ śakyasāmanto dṛḍhabuddhir akṣudrapariṣatko vinayakāma ity ābhigāmikā guṇāḥ
ರಾಜನು ಮಹಾಕುಲೀನನಾಗಿರಬೇಕು; ಸದುದ್ದೇಶ/ಸಮ್ಯಕ್ ವಿವೇಕ ಮತ್ತು ಧೈರ್ಯದಿಂದ ಸಂಪನ್ನನಾಗಿರಬೇಕು; ಹಿರಿಯರ ಅನುಭವದ ದೃಷ್ಟಿಯನ್ನು ಅರಿಯುವವನಾಗಿರಬೇಕು; ಧರ್ಮನಿಷ್ಠನಾಗಿರಬೇಕು; ಮಾತಿನಲ್ಲಿ ಸತ್ಯವಂತನಾಗಿ, ಕಾರ್ಯದಲ್ಲಿ ಸಮ್ಮತಿಯಾಗಿರಬೇಕು; ಕೃತಜ್ಞನಾಗಿರಬೇಕು; ಸಾಮರ್ಥ್ಯದ ಸ್ಪಷ್ಟ ಹಾಗೂ ದೃಢ ಲಕ್ಷಣಗಳನ್ನು ಹೊಂದಿರಬೇಕು; ಮಹೋತ್ಸಾಹಿಯಾಗಿರಬೇಕು; ವಿಳಂಬಿಸದವನಾಗಿರಬೇಕು; ಸಾಮಂತರನ್ನು ನಿರ್ವಹಿಸಿ ಒಗ್ಗೂಡಿಸಲು ಶಕ್ತನಾಗಿರಬೇಕು; ದೃಢಬುದ್ಧಿಯವನಾಗಿರಬೇಕು; ಕ್ಷುದ್ರವಲ್ಲದ ಸಮರ್ಥ ಪರಿಷತ್ತಿನ ಬೆಂಬಲ ಹೊಂದಿರಬೇಕು; ಮತ್ತು ವಿನಯ ಹಾಗೂ ಆತ್ಮಸಂಯಮಕ್ಕೆ ಆಸಕ್ತನಾಗಿರಬೇಕು—ಇವೇ ಆಭಿಗಾಮಿಕ ಗುಣಗಳು.
They are ruler-traits that generate acceptance and confidence—social legitimacy, moral credibility, decisiveness, and the ability to work with power-holders like councils and feudatories.
Consistency reduces uncertainty for officials and subjects, improves compliance, and prevents credibility loss that rivals can exploit.