Previous Verse

Shloka 2936

धृतराष्ट्रविलापः — Dhṛtarāṣṭra’s Lament and Inquiry (Śalya-parva, Adhyāya 2)

व्यायच्छमाना: समरे किमन्यद्‌ भागधेयत: । जब ऐसे वीरोंके बीचमें रहकर भी प्रयत्नपूर्वक लड़नेवाले मेरे पुत्र समरांगणमें मार डाले गये, तब इसे भाग्यके सिवा और क्या कहा जा सकता है?

vyāyacchamānāḥ samare kim anyad bhāgadheyataḥ | yad ete vīrāṇāṃ madhye sthitvāpi prayatnapūrvakaṃ yuddhyamānā mama putrāḥ samarāṅgaṇe māritāḥ, tad bhāgyasya vinā anyat kim ucyate ||

Dhṛtarāṣṭra said: “Striving with all their might in battle—what else could it be but destiny? For even while they stood amid such heroes and fought with deliberate effort, my sons were slain on the field of war. What can this be called, if not fate?”

व्यायच्छमाना:striving, exerting (themselves)
व्यायच्छमाना::
Karta
TypeVerb
Rootव्यायच्छ (वि + आ + यम् धातु)
Formशतृ (वर्तमान कृदन्त), पुं, प्रथमा, बहुवचन
समरेin battle
समरे:
Adhikarana
TypeNoun
Rootसमर
Formपुं, सप्तमी, एकवचन
किम्what
किम्:
Karma
TypePronoun
Rootकिम्
Formनपुं, प्रथमा/द्वितीया, एकवचन
अन्यत्other (than this)
अन्यत्:
Karma
TypeAdjective
Rootअन्य
Formनपुं, प्रथमा/द्वितीया, एकवचन
भागधेयत:than fate; from destiny
भागधेयत::
Apadana
TypeNoun
Rootभागधेय
Formनपुं, पञ्चमी, एकवचन

धघतयाट्र उवाच

D
Dhṛtarāṣṭra
M
my sons (the Kauravas)
B
battlefield (samarāṅgaṇa)