देशविहारः कर्मश्रममवधार्थमल्पं भक्षयति भक्षयित्वा च भूयः कर्मसु योगं गच्छति राजविहारस्तु स्वयं वल्लभैश्च स्वयं ग्राहप्रणयपण्यागारकार्योपग्रहैः पीडयतीति ॥ कZ_०८.४.२३ ॥
deśavihāraḥ karmaśramam avadhārtham alpaṃ bhakṣayati; bhakṣayitvā ca bhūyaḥ karmasu yogaṃ gacchati; rājavihāras tu svayaṃ vallabhaiś ca svayaṃ grāha-praṇaya-paṇyāgāra-kāryopagrahaiḥ pīḍayatīti
देश-विहार काम की थकान मिटाने के लिए थोड़ा-सा उपभोग करता है, और उपभोग के बाद लोग फिर काम में लग जाते हैं। पर राज-विहार दमन करता है—स्वयं राजा और उसके प्रियजन भी—जब्ती, ‘कृपा-जन्य माँगों’, भंडार/बाज़ारों पर दबाव, तथा काम-सेवा हेतु जबरन उपग्रह (बेगार/जबरन वसूली) के द्वारा।
Deśavihāra is framed as limited consumption for recuperation that preserves productivity; rājavihāra is framed as extractive behavior that enables seizures and rent-seeking by the ruler and his entourage.