
ममालय-वर्णनम् (Mamālaya-Varṇanam) / तीर्थ-माहात्म्य-कीर्तनम् (Tīrtha-Māhātmya-Kīrtanam)
Tirtha-Mahatmya Catalogue
પુલસ્ત્ય–નારદ સંવાદના આ અધ્યાયમાં ‘મમાલય’—વિષ્ણુ અને શિવના પવિત્ર નિવાસસ્થાનો—નું તીર્થ-માહાત્મ્ય ભૂગોળ અને તત્ત્વ સાથે સૂચિરૂપે વર્ણવાયું છે. મત્સ્ય, કૂર્મ, વરાહ, નૃસિંહ, ત્રિવિક્રમ, પદ્મનાભ, વૈકુંઠ વગેરે વૈષ્ણવ રૂપોની સાથે ભવ, શર્વ, નીલકંઠ, કપર્દિન, અર્ધનારીશ્વર, સદાશિવ, કાલાગ્નિરુદ્ર વગેરે શૈવ ઉપસ્થિતિઓ પણ એક જ પવિત્ર પરિદૃશ્યમાં સમરસ રીતે આવે છે. કાલિન્દી/યમુના, વિપાશા, નર્મદા, સરયૂ, વિતસ્તા, ગોદાવરી, શોણ જેવી નદીઓ; હિમાલય, વિંધ્ય, સહ્યાદ્રી, કૈલાસ જેવા પર્વતો; તથા પ્રયાગ, વારાણસી, ગયા, કુરુક્ષેત્ર જેવા ક્ષેત્રો પાતાળથી ઊર્ધ્વલોક સુધી વર્ણિત છે. કીર્તન-સ્મરણ-દર્શન-સ્પર્શથી તત્કાળ પાપક્ષય અને ધર્મ-અર્થ-કામ તથા અંતે અપવર્ગપ્રાપ્તિ કહેવામાં આવી છે; અંતે વિષ્ણુ મહાસુરના યજ્ઞ તરફ પ્રસ્થાન કરે છે, જે બલિ-પ્રસંગની ભૂમિકા બને છે।
Verse 1
एते हि मुख्याः सुरसिद्धदानवैः पुज्यास्तथा संनिहिता महीतले यैर्दृष्टमात्रैः सहसैव नाशं प्रयाति पापं द्विजवर्य कीर्तनैः // वम्प्_62.59 इति श्रीवामनपुराणे द्विषष्टितमो ऽध्यायः श्रीभगवानुवाच आद्यं मात्स्यं महद्रुपं संस्थितं मानसे ह्रदे सर्वपापक्षयकरं कीर्तनस्पर्शनादिभिः
આ ખરેખર મુખ્ય છે—દેવો, સિદ્ધો અને દાનવો દ્વારા પૂજિત—અને પૃથ્વી પર સન્નિહિત છે. હે શ્રેષ્ઠ દ્વિજ! જેમનું માત્ર દર્શન થતાં જ પાપ સહસાએ નાશ પામે છે; તેમ જ તેમનું કીર્તન કરવાથી પણ. (ઉપસંહાર) આ રીતે શ્રીવામનપુરાણનો બાસઠમો અધ્યાય સમાપ્ત. ભગવાન બોલ્યા—આદિ મત્સ્ય, મહારૂપધારી, માનસ સરોવરમાં સ્થિત છે; કીર્તન, સ્પર્શ વગેરે દ્વારા સર્વ પાપક્ષય કરે છે.
Verse []
कौर्ममन्यत्सन्निधानं कोशिक्यां पापनाशनम् हयशीर्षं च कृष्णांशे गोविन्दं हस्तिनाप�Vamana Purana
तब वह परम धर्मनिष्ठा स्त्री अपने पुत्र को साथ लेकर अपने पति के पास गई और अपने पुत्र के समस्त आचरण तथा वृत्तान्त उसे कह सुनाया।
Verse 5
रूपधारमिरावत्यां कुरुक्षेत्रे कुरुध्वजम् कृतशौचे नृसिंहं च गोकर्णे विश्वकर्मिणम्
ઇરાવતી કાંઠે (ભગવાન) રૂપધાર તરીકે; કુરુક્ષેત્રમાં કુરુધ્વજ તરીકે; કૃતશૌચે નૃસિંહ રૂપે; અને ગોકર્ણે વિશ્વકર્મા તરીકે (પૂજ્ય છે).
Verse 6
प्राचीने कामपालं च पुण्डरीकं महाम्भसि विशाखयूपे ह्यजितं हंसं हंसपदे तथा
પ્રાચીન (પૂર્વ) પવિત્ર પ્રદેશમાં તે કામપાલ છે; મહામ્ભસિ (મહાજળમાં) પુણ્ડરીક; વિશાખયૂપે અજિત; અને હંસપદે તેમ જ હંસરૂપે પ્રતિષ્ઠિત છે।
Verse 7
पयोष्णायामखण्डं च वितस्तायां कुमारिलम् मणिमत्पर्वते शंभुं ब्रह्मण्ये च प्रजापतिम्
પયોષ્ણી નદીકાંઠે તે અખંડ છે; વિતસ્તા નદી પર કુમારિલ; મણિમત્ પર્વતે શંભુ; અને બ્રહ્મણ્ય સ્થાને પ્રજાપતિ તરીકે જાણવો।
Verse 8
मधुनद्यां चक्रधरं शूलबाहुं हिमालये विद्धि विष्णुं मुनिश्रेष्ट स्थितमोषधिसानुनि
હે મુનિશ્રેષ્ઠ, મધુનદીમાં ચક્રધર રૂપે સ્થિત વિષ્ણુને જાણ; અને હિમાલયમાં ઔષધિ-સમૃદ્ધ ઢાળ પર શૂલબાહુ રૂપે નિવસતા પ્રભુને પણ જાણ।
Verse 9
भृ-गुतुङ्गे सुवर्णाश्रं नैमिषे पीतवाससम् गयायां गोपतिं देवं गदापाणिनमीश्वरम्
ભૃગુતુંગે તેને સુવર્ણાશ્ર તરીકે જાણ; નૈમિષે પીતવાસ ધારણ કરનાર; અને ગયામાં ગદાપાણિ ઈશ્વર, દેવ ગોપતિ તરીકે જાણ।
Verse 10
त्रैलोक्यनाथं वरदं गोप्रतारे कुशेशयम् अर्द्धनारीश्वरं पुण्ये माहेन्द्रे दभिणे गिरौ
ગોપ્રતારમાં તેને ત્રૈલોક્યનાથ, વરદ—અને કુશેશય—રૂપે જાણ; અને પવિત્ર દક્ષિણ માહેન્દ્ર પર્વત પર અર્ધનારીશ્વર રૂપે જાણ।
Verse 11
गोपालमुत्तरे नित्यं महेन्द्रे सोमपीथिनम् वैकुण्ठमपि सह्याद्रौ पारियात्रऽपराजितम्
ઉત્તર પ્રદેશમાં નિત્ય ગોપાલને જાણવો; મહેન્દ્ર પર્વત પર સોમપીથીન; સહ્યાદ્રિ પર વૈકુંઠ; અને પારિયાત્ર શ્રેણીમાં અપરાજિત।
Verse 12
कशेरुदेशे देवेशं विश्वरूपं तपोधनम् मलयाद्रौ च सौगन्धिं विन्ध्यपादे सदाशिवम्
In the land of Kaśeru is Deveśa, Viśvarūpa, rich in ascetic power; on the Malaya mountain is Saugandhi; and at the foot of the Vindhya is Sadāśiva.
Verse 13
अवनतिविषये विष्णुं निषधेष्वमरेश्वरम् पाञ्चालिकं च ब्रह्मर्षे पाञ्चालेषु व्यवस्थितम्
{"avatara_relevance": false, "avatara_stage": null, "dwarf_form_active": false, "trivikrama_form_active": false, "bali_interaction": null, "divine_purpose": null, "aditi_kashyapa_context": null}
Verse 14
महोदये हयग्रीवं प्रयागे योगशायिनम् स्वयंभुवं मधुवते अयोगन्धिं च पुष्करे
મહોદયમાં હયગ્રીવને જાણવો; પ્રયાગમાં યોગશાયી; મધુવનમાં સ્વયંભૂ; અને પુષ્કરમાં અયોગંધિ।
Verse 15
तथैव विप्रप्रवर वाराणस्यां च केशवम् अविमुक्तकमत्रैव लोलश्चात्रैव गीयते
તેમજ, હે વિપ્રપ્રવર, વારાણસીમાં કેશવને જાણવો; અહિં જ અવિમુક્તક છે; અને અહિં જ લોલા પણ ગાયનથી પ્રસિદ્ધ છે।
Verse 16
पद्मायां पद्मकिरणं समुद्रे वडवासुखम् कुमारधारे बाह्लीशं कार्तिकेयं च बर्हिणम्
પદ્મા-તીર્થમાં પદ્મકિરણ (દેવ) છે; સમુદ્રમાં વડવાસુખ (અગ્નિ) છે; કુમારધારામાં બાહ્લીશ છે; અને મયૂરધ્વજ કાર્તિકેય પણ (વિરાજે છે).
Verse 20
त्रिणाचिकेतं ब्रह्मर्षे प्रभासे च कपर्दिनम् तथैवात्रापि विख्यातं तृतीयं शशिसेखरम्
હે બ્રહ્મર્ષિ! અહીં ત્રિણાચિકેત (દેવ) છે; અને પ્રભાસમાં કપર્દિન છે. તેવી જ રીતે અહીં પણ ત્રીજું ‘શશિશેખર’ નામે વિખ્યાત છે.
Verse 21
उदये शशिनं सूर्यं ध्रुवं च त्रितयं स्थितम् हेमकूटे हिरण्याक्षं स्कन्दं शरवणे मुने
ઉદયમાં ચંદ્ર, સૂર્ય અને ધ્રુવ—આ ત્રય ત્યાં પ્રતિષ્ઠિત થઈ પૂજાય છે. હેમકૂટમાં હિરણ્યાક્ષ છે, અને હે મુનિ, શરવણમાં સ્કંદ વિરાજે છે.
Verse 22
महालये स्मृतं रुद्रमुत्तरेषु कुरुष्वथ पद्मनाभं मुनिश्रेष्ठ सर्वसौख्यप्रदायकम्
મહાલયમાં રુદ્રનું સ્મરણ થાય છે. અને ઉત્તર કુરુઓમાં, હે મુનિશ્રેષ્ઠ, સર્વસુખ આપનાર પદ્મનાભ વિરાજે છે.
Verse 23
सप्तगोदावरे ब्रह्मन् विख्यातं हाटकेश्वरम् तत्रैव च महाहंसं प्रयागे ऽपि वटेश्वरम्
હે બ્રાહ્મણ, સપ્તગોદાવરીમાં વિખ્યાત હાટકેશ્વર પ્રસિદ્ધ છે. ત્યાં જ મહાહંસ છે; અને પ્રયાગમાં પણ વટેશ્વર (વિરાજે છે).
Verse 24
शोणे च रुक्मकवचं कुण्डिने घ्राणतर्पणम् भिल्लीवने महायोगं माद्रेषु पुरुषोत्तमम्
{"scene_description": "A penitent narrator recounts descent into a dreadful hell due to adultery, then emergence into rebirth as a white donkey after a long term.", "primary_figures": ["penitent soul/narrator", "Yama’s realm attendants (optional)", "white donkey (rebirth symbol)"], "setting": "Split-scene: dark naraka with punitive imagery transitioning to earthly rebirth scene", "color_palette": ["charcoal black", "blood red", "ashen white", "mud brown", "pale yellow"], "tanjore_prompt": "Tanjore split-panel: left naraka with dark reds and gold accents on Yama’s emblems, right a white donkey in a village edge, ornate borders, devotional didactic tone", "pahari_prompt": "Pahari miniature, symbolic naraka rendered as shadowy cavern, then gentle pastoral rebirth with a white donkey, soft gradients emphasizing moral transformation", "kerala_mural_prompt": "Kerala mural, stylized naraka flames and attendants, then stark white donkey figure, bold outlines and narrative clarity, temple-storyboard feel", "pattachitra_prompt": "Pattachitra scroll, sequential frames: adultery sin indicated by iconographic cues, naraka punishment, then rebirth as white donkey, patterned borders and flat natural dyes"}
Verse 27
कालिञ्जरे नीलकण्ठं सरय्वां शंभुमुत्तमम् हंसयुक्तं महाकोश्यां सर्वपापप्रणाशनम्
કાલિઞ્જરમાં તેઓ ‘નીલકણ્ઠ’ છે; સરયૂ પર ‘શંભુ’—પરમ ઉત્તમ—છે; અને મહાકોશીમાં ‘હંસયુક્ત’ રૂપે, જે સર્વ પાપોનો નાશ કરે છે।
Verse 28
गोकर्णे दक्षिणे शर्वं वासुदेवं प्रजामुखे विन्घ्यशृङ्गे महाशैरिं कन्थायां मधुसूदनम्
દક્ષિણ ગોકર્ણમાં તેઓ ‘શર્વ’ છે; પ્રજામુખે ‘વાસુદેવ’ છે; વિન્ધ્યશૃંગે ‘મહાશૈરિ’ છે; અને કન્થામાં ‘મધુસૂદન’ છે।
Verse 29
त्रिकूटशिखरे ब्रह्मन् चक्रपाणिनमीश्वरम् लौहदण्डे हृषीकेशं कोसलायां मनोहरम्
હે બ્રાહ્મણ! ત્રિકૂટ શિખરે ચક્રપાણિ ઈશ્વર છે; લૌહદંડે ‘હૃષીકેશ’ છે; અને કોસલામાં પ્રભુનું ‘મનોહર’ રૂપ છે।
Verse 30
महाबाहुं सुराष्ट्रे च नवराष्ट्रे यशोधरम् भूधरं देवकानद्यां महोदायां कुशप्रियम्
સુરાષ્ટ્રમાં તેઓ ‘મહાબાહુ’ છે; નવરાષ્ટ્રમાં ‘યશોધર’ છે; દેવકા નદી પર ‘ભૂધર’ છે; અને મહોદામાં ‘કુશપ્રિય’ કહેવાય છે।
Verse 31
गोमत्यां छादितगदं शङ्खोद्धारे च शङ्खिनम् सुनेत्रं सैन्धवारण्ये शूरं शूरपुरे स्थितम्
ગોમતી નદી પર તેઓ ‘છાદિતગદ’ કહેવાય છે; અને શઙ્ખોદ્ધાર તીર્થમાં ‘શઙ્ખિન’ (શંખધારી) છે. સૈંધવ અરણ્યમાં ‘સુનેત્ર’ અને શૂરપુરમાં પ્રતિષ્ઠિત ‘શૂર’ છે.
Verse 32
रुद्राख्यं च हरण्वत्यां वीरभद्रं त्रिविष्टपे शङ्कुकर्णं च भीमायां भीमं शालवने विदुः
હરણ્વતી નદી પર તેઓ ‘રુદ્રાખ્ય’; ત્રિવિષ્ટપ (સ્વર્ગલોક)માં ‘વીરભદ્ર’; ભીમા નદી પર ‘શઙ્કુકર્ણ’; અને શાલવનમાં ‘ભીમ’ તરીકે જાણીતા છે.
Verse 33
विश्वामित्रं च गदितं कैलासे वृषभध्वजम् महेशं महिलाशैले कामरूपे शशिप्रभम्
કૈલાસ પર તેઓ ‘વિશ્વામિત્ર’ તરીકે કહેવાય છે; મહિલાશૈલ પર ‘વૃષભધ્વજ’ (વૃષભચિહ્નધ્વજધારી); અને કામરૂપમાં ચંદ્રપ્રભ ‘મહેશ’ (શશિપ્રભ) છે.
Verse 34
बलभ्यामपि गोमित्रं कटाहे पङ्कजप्रियम् उपेन्द्रं सिंहलद्वीपे शक्राह्वे कुन्दमालिनम्
કટાહ દેશમાં તેઓ ‘ગોમિત્ર’—પદ્મપ્રિય (પઙ્કજપ્રિય) તરીકે; સિંહલદ્વીપમાં ‘ઉપેન્દ્ર’; અને શક્રાહ્વમાં ‘કુન્દમાલિન’ નામે જાણીતા છે.
Verse 35
रसातले च विख्यातं सहस्रशिरसं मुने कालाग्निरुद्रं तत्रैव तथान्यं कृत्तिवाससम्
હે મુને, રસાતલમાં ‘સહસ્રશિરસ્’ (હજાર મસ્તકવાળો) પ્રસિદ્ધ છે; ત્યાં જ ‘કાલાગ્નિરુદ્ર’ અને તેમ જ ‘કૃત્તિવાસસ્’ (ચર્મવસ્ત્રધારી) નામે બીજું રૂપ પણ છે.
Verse 37
तले सहस्रचरणं सहस्रभुजमीश्वरम् सहस्राक्षं परिख्यातं मुसलाकृष्टदानवम्
In (that) Tala is renowned the Lord with a thousand feet, a thousand arms, and a thousand eyes—(the one) who drags down the Dānava with a pestle (musala).
Verse 39
भुवर्लोके च गरुडं स्वर्लोके विष्णुमव्ययम् महर्ल्लोके तथागस्त्यं कपिलं च जने स्थितम्
64
Verse 43
पद्मनाभं तथा क्रौञ्चे शाल्मले वृषभध्वजम् सहस्रांशुः स्थितः शाके धर्मराट् पुष्करे स्थितः
ક્રૌંચદ્વીપમાં તે ‘પદ્મનાભ’; શાલ્મલદ્વીપમાં ‘વૃષભધ્વજ’; શાકદ્વીપમાં ‘સહસ્રાંશુ’ રૂપે સ્થિત છે; અને પુષ્કરદ્વીપમાં ‘ધર્મરાટ્’ રૂપે સ્થિત છે।
Verse 44
तथा पृथिव्यां ब्रह्मर्षे शालग्रामे स्थितो ऽस्मयहम् सजलस्थलपर्यन्तं चरेषु स्तावरेषु च
તેમજ, હે બ્રહ્મર્ષિ, પૃથ્વી પર હું શાલગ્રામમાં સ્થિત છું; અને જળ-સ્થળની સીમા સુધી, ચર અને સ્થાવર સર્વમાં હું વ્યાપ્ત છું।
Verse 45
एतानि पुण्यानि ममालयानि ब्रह्मन् पुराणानि सनातनानि धर्मप्रदानीह महौजसानि संकीर्तनीयन्यघनाशनानि
હે બ્રાહ્મણ, આ મારા પુણ્ય નિવાસસ્થાનો છે—પ્રાચીન અને સનાતન. આ અહીં ધર્મ પ્રદાન કરે છે, મહાતેજસ્વી છે; સંકીર્તનીય છે અને પાપનાશક છે।
Verse 47
संकीर्तनात् स्मारणाद् दर्शनाच्च संस्पर्शनादेव च देवतायाः धर्मार्थकामाद्यपवर्गमेव लभन्ति देवा मनुजाः ससाध्याः // 63.46 एतानि तुभ्यं विनिवेदितानि ममालयानीह तपोमयानि उत्तिष्ठ गच्छामि महासुरस्य यज्ञं सुराणां हि हिताय विप्र
દેવતાનું સંકીર્તન, સ્મરણ, દર્શન અને માત્ર સ્પર્શથી પણ દેવો, મનુષ્યો તથા સાધ્યગણ ધર્મ, અર્થ, કામ અને મોક્ષ પ્રાપ્ત કરે છે. તપોમય એવા મારા આ નિવાસસ્થાનો તને અહીં નિવેદિત કર્યા છે. ઊઠ; હે વિપ્ર, દેવોના હિત માટે હું મહાસુરના યજ્ઞે જાઉં છું.
It presents a syncretic sacred geography in which Vaiṣṇava and Śaiva manifestations are co-localized and equally efficacious: Bhava/Śarva/Nīlakaṇṭha/Ardhanārīśvara appear alongside Trivikrama/Keśava/Padmanābha/Vaikuṇṭha, and the same devotional acts (kīrtana, smaraṇa, darśana, sparśa) are said to yield purification and apavarga—implying a shared soteriology rather than sectarian competition.
The chapter operates as a pilgrimage-map: it sanctifies major pan-Indic nodes—Kurukṣetra, Prayāga, Vārāṇasī (Avimukta), Gayā, Naimiṣa—together with riverine and mountainous loci (Kālin̄dī/Yamunā, Vipāśā, Narmadā, Sarayū, Vitastā, Godāvarī, Śoṇa; Himālaya, Vindhya, Sahyādri, Kailāsa, Malaya, Kedāra). It also extends the mapping vertically through netherworlds (Rasātala to Pātāla) and higher lokas (Bhuvar to Brahmaloka), framing tirtha as both terrestrial and cosmic.
Indirectly but decisively: after enumerating the divine abodes and their purificatory merits, the text pivots to action—Viṣṇu declares he will go to the mahāsura’s yajña “for the welfare of the gods.” This functions as a narrative hinge that anticipates the Bali episode and the ethics of dāna and asura-dharma tested at the sacrificial arena.