Avadhuta
धन्योऽहं धन्योऽहं दुःखं सांसारिकं न वीक्षेऽद्य ।
धन्योऽहं धन्योऽहं स्वस्याज्ञानं पलायितं क्वापि ॥३१॥
धन्यः अहम् । धन्यः अहम् । दुःखम् सांसारिकम् न वीक्षे अद्य ।
धन्यः अहम् । धन्यः अहम् । स्वस्य अज्ञानम् पलायितम् क्व अपि ॥३१॥
dhanyo'haṃ dhanyo'haṃ duḥkhaṃ sāṃsārikaṃ na vīkṣe'dya |
dhanyo'haṃ dhanyo'haṃ svasyājñānaṃ palāyitaṃ kvāpi ||31||
Béni suis-je, béni suis-je ; aujourd’hui je ne vois plus la peine mondaine. Béni suis-je, béni suis-je ; mon ignorance propre s’est enfuie—je ne sais où, au loin.
Blessed am I, blessed am I; today I do not behold worldly sorrow. Blessed am I, blessed am I; my own ignorance has fled—somewhere (away).