दस्रा॑ यु॒वाक॑वः सु॒ता नास॑त्या वृ॒क्तब॑र्हिषः । आ या॑तᳪ रुद्रवर्तनी ।। तं प्र॒त्नथा॒ ऽयं वे॒नः ।। ५ ८ ।। वि॒दद्यदी॑ स॒रमा॑ रु॒ग्णमद्रे॒र्महि॒ पाथ॑: पू॒र्व्यᳪ स॒ध्र्य॒क्कः । अग्रं॑ नयत्सु॒पद्यक्ष॑राणा॒मच्छा॒ रवं॑ प्रथ॒मा जा॑न॒ती गा॑त्
dasrā́ yuvā́-kavaḥ sutā́ nā́satyā vṛktá-barhiṣaḥ | ā́ yātam rudra-vartanī || taṃ pratnáthā ’yáṃ vénaḥ || (5 8) || vídad yadī́ sáramā rugṇám adréḥ máhi pā́thaḥ pū́rvyaṃ sadhryàkkaḥ | ágraṃ nayat supádya-kṣarāṇām ácchā rávaṃ prathamā́ jānátī gā́t
Ô merveilleux Nāsatyas, jeunes sages : pour vous les breuvages sont pressés, et l’herbe du barhis est étendue. Venez, vous qui cheminez sur les voies de Rudra. Cet ancien chercheur, Vena, poursuit cette trace. Quand Saramā trouva le trésor brisé dans le roc — la grande voie primordiale, droite — elle conduisit vers le sommet, vers la bonne empreinte des impérissables, et, la première à savoir, elle parvint au cri (du troupeau).
दस्रा॑ । यु॒वा-क॑वः । सु॒ताः । नास॑त्या । वृ॒क्त-ब॑र्हिषः । आ । या॒तम् । रु॒द्र॒-व॒र्त॒नी । तम् । प्र॒त्नथा॑ । अ॒यम् । वे॒नः । वि॒दत् । यदी॑ । स॒रमा॑ । रु॒ग्णम् । अद्रेः॑ । महि॑ । पाथः॑ । पू॒र्व्यम् । स॒ध्र्य॒क्कः । अग्र॑म् । न॒य॒त् । सु॒पद॑ः । अक्ष॑राणाम् । अच्छ॑ । रव॑म् । प्र॒थ॒मा । जा॒न॒ती । गा॒त्