सु॒षा॒र॒थिरश्वा॑निव॒ यन्म॑नु॒ष्या॒न्नेनी॒यते॒ऽभीशु॑भिर्वा॒जिन॑ इव । हृ॒त्प्रति॑ष्ठं॒ यद॑जि॒रं जवि॑ष्ठं॒ तन्मे॒ मन॑: शि॒वस॑ङ्कल्पमस्तु
suṣāráthir·aśvā́n·iva·yán·manuṣyā́n·nenīyáte·’bhī́śubhir·vājína·iva | hṛt-prátiṣṭhaṃ·yád·ajiráṃ·jávīṣṭhaṃ·tán·me·máṇaḥ·śivá-saṅkalpam·astu
Como un hábil auriga conduce a los hombres como si fueran caballos, con riendas, como se guía a un corcel veloz; aquello que está asentado en el corazón, que no es lento, lo más rápido,— que esa mente mía sea de propósito auspicioso (śiva-saṅkalpa).
सु-सारथिः । अश्वान्-इव । यत् । मनुष्याः । न-इनीयते । अभीशुभिः । वाजिनः । इव । हृत्-प्रतिष्ठम् । यत् । अजिरम् । जविष्ठम् । तत् । मे । मनः । शिव-सङ्कल्पम् । अस्तु ।