ततो दिव्या दुन्दुभय: प्रणेदु: पपातोच्चै: पुष्पवर्ष च दिव्यम् दृष्टवा कर्ण शस्त्रसंकृत्तगात्रं मुहुश्नापि स्मयमानं नृवीरम्,कर्णके सारे अंग शस्त्रोंक आधातसे कट गये थे, फिर भी वह नरवीर बारंबार मुसकरा रहा था। यह देखकर दिव्य दुन्दुभियाँ बज उठीं एवं आकाशसे दिव्य फूलोंकी वर्षा होने लगी
tato divyā dundubhayaḥ praṇeduḥ papātoccaiḥ puṣpavarṣaṃ ca divyam | dṛṣṭvā karṇaśastrasaṃkṛttagātraṃ muhuś cāpi smayamānaṃ nṛvīram ||
Then celestial kettledrums resounded, and from on high a divine shower of flowers fell. Seeing that heroic man—his limbs cut and mangled by weapons—yet smiling again and again, the heavens proclaimed auspicious signs.
वैशम्पायन उवाच