Nāgendra–Brāhmaṇa Saṃvāda: Praśna-vidhi and Dharmic Approach on the Gomatī Riverbank
जगौ यद् भगवान् व्यासो राज्ञ: पारिक्षितस्य वै । सूतपुत्रने कहा--शौनकजी! मैं तुमसे वेदतुल्य प्रमाणभूत सारा पुरातन वृत्तान्त कहूँगा, जिसे भगवान् व्यासने- राजा जनमेजयको सुनाया था,मनश्लवापि ततो भूतमव्यक्तगुणलक्षणम् | नारायणपर: कालो ज्योतिषामयनं च यत् अव्यक्त गुण एवं लक्षणवाला मन नामक भूत, काल और नक्षत्रमण्डल--ये सब नारायणके ही अश्रित हैं
jagau yad bhagavān vyāso rājñaḥ pārīkṣitasya vai | sūtaputrāya kathā—śaunakajī! ahaṃ tubhyaṃ vedatulyapramāṇabhūtaṃ sarvaṃ purātana-vṛttāntaṃ vakṣyāmi, yaṃ bhagavān vyāsaḥ rājñe janamejayāya śrāvayāmāsa | manaś caiva api tato bhūtam avyaktaguṇa-lakṣaṇam | nārāyaṇa-paraḥ kālo jyotiṣām ayanaṃ ca yat ||
Śaunaka said: “That ancient account—authoritative like the Veda—which the blessed Vyāsa once recited in the line of Parīkṣit and conveyed to the Sūta’s son, I shall now relate to you. Mind itself, the unmanifest principle marked by subtle qualities and signs, as well as Time and the course of the heavenly lights—all of these rest upon Nārāyaṇa and are dependent on Him.”
शौनक उवाच