अध्याय १६ — शङ्कर-उमा-वरदानम् तथा तण्डि-स्तुतिः (Śaṅkara–Umā Boon-Granting and Taṇḍi’s Hymn)
इति तण्डिस्तपोयोगात् परमात्मानमव्ययम् | चिन्तयित्वा महात्मानमिदमाह सुविस्मित:,इस तरह तण्डिने तपस्यामें संलग्न होकर अविनाशी परमात्मा महामना शिवका चिन्तन करके अत्यन्त विस्मित हो इस प्रकार कहा था--
iti taṇḍis tapoyogāt paramātmānam avyayam | cintayitvā mahātmānam idam āha suvismitaḥ ||
Thus, Taṇḍi—absorbed in ascetic discipline and yogic concentration—meditated upon the imperishable Supreme Self, the great-souled Lord Śiva. Filled with wonder, he then spoke these words.
वायुदेव उवाच