अक्र॑न्दद॒ग्नि स्त॒नय॑न्निव॒ द्यौ॒: क्षामा॒ रेरि॑हद्वी॒रुध॑: सम॒ञ्जन् । स॒द्यो ज॑ज्ञा॒नो वि हीमि॒द्धो अख्य॒दा रोद॑सी भा॒नुना॑ भात्य॒न्तः
ákrandad agní stanáyan niva dyáuḥ kṣā́mā rerihat vīrúdhaḥ samáñjan | sadyó jajñānó ví hí iddhó akhyad ā́ rodasī bhānúnā bhāty antáḥ
Agni brüllte, gleichsam wie der donnernde Himmel; er leckte die Erde, berührte die Pflanzen, sich weithin ausbreitend. Soeben geboren, ja, als er entzündet war, wurde er sichtbar: zwischen den beiden Welten leuchtet er, innen, mit seinem Glanz.
अक्रन्दत् । अग्निः । स्तनयन् । इव । द्यौः । क्षामा । रेरिहत् । वीरुधः । सम्-अञ्जन् । सद्यः । जज्ञानः । वि । हि । इद्धः । अख्यत् । आ । रोदसी । भानुना । भाति । अन्तः