Previous Verse
Next Verse

Shloka 25

हनूमद्

दूत्यम् / Hanuman’s Mediation and Lakshmana’s Appeal to Sugriva

एवं ब्रुवाणं सौमित्रिं करुणं साश्रुलोचनम्।हनुमान्प्रत्युवाचेदं वाक्यं वाक्यविशारदः।।

evaṃ bruvāṇaṃ saumitriṃ karuṇaṃ sāśrulocanam | hanumān pratyuvācedaṃ vākyaṃ vākyaviśāradaḥ ||

Als Saumitri so mitleidig sprach, die Augen von Tränen erfüllt, erwiderte Hanumān, der in der Rede kundig ist, mit folgenden Worten.

एवम्thus/in this manner
एवम्:
क्रियाविशेषण
TypeIndeclinable
Rootएवम् (अव्यय)
Formअव्यय (Adverb)
ब्रुवाणम्speaking
ब्रुवाणम्:
विशेषण (Participial qualifier)
TypeVerb
Rootब्रू (धातु) + शतृ (वर्तमान-कृदन्त)
Formशतृ-प्रत्ययान्त (Present active participle), द्वितीया, एकवचन, पुंलिङ्ग; qualifies सौमित्रिम्
सौमित्रिम्Saumitr(i) (Lakshmana)
सौमित्रिम्:
कर्म (Object of प्रत्युवाच)
TypeNoun
Rootसौमित्रि (प्रातिपदिक)
Formद्वितीया, एकवचन, पुंलिङ्ग
करुणम्piteous/compassionate
करुणम्:
विशेषण
TypeAdjective
Rootकरुण (प्रातिपदिक)
Formद्वितीया, एकवचन, पुंलिङ्ग; qualifies सौमित्रिम्
साश्रुलोचनम्having tearful eyes
साश्रुलोचनम्:
विशेषण
TypeAdjective
Rootस + अश्रु + लोचन (प्रातिपदिक)
Formद्वितीया, एकवचन, पुंलिङ्ग; बहुव्रीहि: अश्रुभ्यां (अश्रुणा) लोचने यस्य सः
हनुमान्Hanuman
हनुमान्:
कर्ता
TypeNoun
Rootहनुमत् (प्रातिपदिक)
Formप्रथमा, एकवचन, पुंलिङ्ग
प्रत्युवाचreplied
प्रत्युवाच:
क्रिया
TypeVerb
Rootप्रति-उप-√वच् (धातु)
Formलिट्-लकार (Perfect/परोक्षभूत), प्रथमपुरुष, एकवचन, परस्मैपद
इदम्this
इदम्:
विशेषण
TypeAdjective
Rootइदम् (सर्वनाम-प्रातिपदिक)
Formद्वितीया, एकवचन, नपुंसकलिङ्ग; qualifies वाक्यम्
वाक्यम्speech/words
वाक्यम्:
कर्म (Object/content of speech)
TypeNoun
Rootवाक्य (प्रातिपदिक)
Formद्वितीया, एकवचन, नपुंसकलिङ्ग
वाक्यविशारदःskilled in speech
वाक्यविशारदः:
कर्ता (Apposition to हनुमान्)
TypeNoun
Rootवाक्य + विशारद (प्रातिपदिक)
Formप्रथमा, एकवचन, पुंलिङ्ग; तत्पुरुष: वाक्ये विशारदः (skilled in speech)

To Saumitri who was speaking thus in a piteous tone, his eyes filled with tears the eloquent Hanuman replied:

L
Lakṣmaṇa (Saumitri)
H
Hanumān

FAQs

Dharma here is compassionate and appropriate response: when another suffers, a wise person replies with measured, helpful speech rather than harshness.

Lakṣmaṇa speaks sorrowfully (with tears), and the narration turns to introduce Hanumān’s reply.

Hanumān’s virtue of vāg-vaibhava—disciplined, discerning speech used to console and guide.