मदनकामेश्वरप्रादुर्भावः
Manifestation of Madana-Kāmeśvara
इति श्रीब्रह्माण्डे महापुराणे उत्तरभागे हयग्रीवागस्त्यसंवादे ललितोपाख्याने मदनकामेश्वरप्रादुर्भावो नाम चतुर्दशो ऽध्यायः तच्छ्रुत्वा वचनं देवी मन्दस्मितमुखांबुजा / उवाच स ततो वाक्यं ब्रह्मविष्णुमुखान्सुरान्
iti śrībrahmāṇḍe mahāpurāṇe uttarabhāge hayagrīvāgastyasaṃvāde lalitopākhyāne madanakāmeśvaraprādurbhāvo nāma caturdaśo 'dhyāyaḥ tacchrutvā vacanaṃ devī mandasmitamukhāṃbujā / uvāca sa tato vākyaṃ brahmaviṣṇumukhānsurān
So heißt es im Śrī Brahmāṇḍa-Mahāpurāṇa, im Uttara-Teil, im Gespräch zwischen Hayagrīva und Agastya, in der Erzählung von Lalitā: das vierzehnte Kapitel trägt den Namen „Das Erscheinen Madana-Kāmeśvaras“. Als die Göttin mit dem lotusgleichen Antlitz und sanftem Lächeln diese Worte vernommen hatte, richtete sie ihre Rede an die Götter, an deren Spitze Brahmā und Viṣṇu standen.