Previous Verse
Next Verse

Shloka 20

गोवर्धनोत्तरविस्मयः, रासलीलाप्रसङ्गः, तथा सर्वव्याप्तिवेदान्तोपदेशः

काचिद् आवसथस्यान्तः स्थित्वा दृष्ट्वा बहिर् गुरुम् तन्मयत्वेन गोविन्दं दध्यौ मीलितलोचना

kācid āvasathasyāntaḥ sthitvā dṛṣṭvā bahir gurum tanmayatvena govindaṃ dadhyau mīlitalocanā

এক গোপী গৃহের ভিতরে দাঁড়িয়ে বাইরে গুরুজনকে দেখে, গোবিন্দে তন্ময় হয়ে চোখ বুজে ধ্যান করল।

काचित्some (one)
काचित्:
Karta (Subject/कर्ता)
TypeNoun
Rootकाचित् (सर्वनाम-प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग, प्रथमा-विभक्ति, एकवचन
आवसथस्यof the dwelling
आवसथस्य:
Sambandha (Genitive relation/सम्बन्ध)
TypeNoun
Rootआवसथ (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, षष्ठी-विभक्ति, एकवचन
अन्तःinside
अन्तः:
Adhikarana (Location/देशाधिकरण)
TypeIndeclinable
Rootअन्तः (अव्यय)
Formदेशवाचक-अव्यय (adverb: inside/within)
स्थित्वाhaving stayed
स्थित्वा:
Kriya (Gerundial action/पूर्वक्रिया)
TypeVerb
Rootस्था (धातु)
Formक्त्वान्त-अव्यय; पूर्वकालिकक्रिया (having stood/remained)
दृष्ट्वाhaving seen
दृष्ट्वा:
Kriya (Gerundial action/पूर्वक्रिया)
TypeVerb
Rootदृश् (धातु)
Formक्त्वान्त-अव्यय; पूर्वकालिकक्रिया (having seen)
बहिःoutside
बहिः:
Adhikarana (Location/देशाधिकरण)
TypeIndeclinable
Rootबहिः (अव्यय)
Formदेशवाचक-अव्यय (adverb: outside)
गुरुम्the elder/teacher (guardian)
गुरुम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootगुरु (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन
तन्मयत्वेनby absorption in him
तन्मयत्वेन:
Karana (Instrument/करण)
TypeNoun
Rootतद्-मय-त्व (प्रातिपदिक; तद् + मय + त्व)
Formनपुंसकलिङ्ग, तृतीया-विभक्ति, एकवचन; भाववाचक-त्वान्त; षष्ठी-तत्पुरुषः (तस्मिन् मयत्वम्)
गोविन्दम्Govinda
गोविन्दम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootगोविन्द (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन
दध्यौmeditated upon
दध्यौ:
Kriya (Action/क्रिया)
TypeVerb
Rootध्यै (धातु)
Formलिट् (परिपूर्णभूत/Perfect), प्रथमपुरुष, एकवचन; परस्मैपदम्
मीलितलोचनाwith closed eyes
मीलितलोचना:
Karta (Subject/कर्ता)
TypeAdjective
Rootमीलित-लोचन (प्रातिपदिक; मीलित + लोचन)
Formस्त्रीलिङ्ग, प्रथमा-विभक्ति, एकवचन; कर्मधारयः (मीलिते लोचने यस्याः)

Sage Parāśara (narrating to Maitreya)

G
Govinda (Krishna)

FAQs

This verse presents devotion as total inner identification with Govinda—where attention withdraws from external constraints and rests unwaveringly in the Lord, functioning like meditative yoga within bhakti.

By showing a devotee who outwardly remains within propriety (seeing the elder outside) yet inwardly turns fully to Govinda, Parāśara depicts bhakti as an internal sovereignty of consciousness that can persist amid social boundaries.

Govinda is not merely a beloved figure but the sustaining Supreme Lord who becomes the sole object of contemplation—implying that intimate devotion is also a direct approach to the highest reality taught in the Purana.