भीष्मद्रोणयोर्दुर्योधनं प्रति शमोपदेशः | Bhīṣma and Droṇa’s Counsel of Conciliation to Duryodhana
विक्रमाधिगता हार्था: क्षत्रधर्मेण जीवत: । मनो मनुष्यस्य सदा प्रीणन्ति पुरुषोत्तम
vikramādhigatā hārthāḥ kṣatradharmeṇa jīvataḥ | mano manuṣyasya sadā prīṇanti puruṣottama puruṣottama | tad-anantaraṃ kṣatriya-dharme tatpara-raṇe vā ubhau mādrī-kumārau prati mama eṣa saṃdeśaḥ—"vīrāḥ! yuyam api prāṇānām api bājīṃ kṛtvā sva-vikrameṇa prāptān bhogān eva bhuṅkṣvadhvam | kṣatra-dharmeṇa nirvāhaṃ kurvataḥ manuṣyasya manaḥ vikramārjitāḥ padārthāḥ eva sadā santoṣayanti"
হে পুরুষোত্তম! ক্ষাত্রধর্মে জীবনধারণকারী মানুষের হৃদয়কে সর্বদা আনন্দিত করে কেবল নিজের বীর্য-বিক্রমে অর্জিত সম্পদই। অতএব এরপর মাদ্রীর দুই পুত্রকে—যারা সদা ক্ষাত্রধর্মে নিবিষ্ট—আমার এই বার্তা জানিও: “হে বীরগণ! প্রাণ পণ করেও তোমরা কেবল নিজের পরাক্রমে অর্জিত ভোগই ভোগ করো। ক্ষাত্রধর্মে জীবিকা নির্বাহকারী পুরুষের মন সত্যই তৃপ্ত হয় শুধু পরাক্রমার্জিত বস্তুতেই।”
पुत्र उवाच
A Kshatriya should value and enjoy only what is earned through personal valor and righteous warrior-duty; such self-won gains alone bring lasting inner satisfaction and honor.
A speaker (identified as ‘the son’) instructs that a message be delivered to the two sons of Madri (Nakula and Sahadeva), urging them to remain steadfast in Kshatriya-dharma and to partake only of enjoyments obtained by their own heroic effort, even at the risk of life.