Dvaipāyana–Kīṭa Saṃvāda: Karmic Memory, Fear of Death, and Embodied Pleasure
वैशम्पायनजी कहते हैं--जनमेजय! तदनन्तर महातेजस्वी और वक्ताओंमें श्रेष्ठ राजा युधिष्ठिरने बाणशय्यापर पड़े हुए पितामह भीष्मसे पुनः प्रश्न किया ।।
yudhiṣṭhira uvāca | ṛṣayo brāhmaṇā devāḥ praśaṃsanti mahāmate | ahiṃsālakṣaṇaṃ dharmaṃ vedaprāmāṇyadarśanāt | nṛpaśreṣṭha! pṛcchāmi manovākkāyakarmabhiḥ | hiṃsām evācaran martyaḥ kathaṃ duḥkhāt pramucyate ||
যুধিষ্ঠির বললেন—মহামতে! ঋষি, ব্রাহ্মণ ও দেবগণ বেদের প্রমাণে সদা অহিংসা-লক্ষণ ধর্মের প্রশংসা করেন। অতএব নৃপশ্রেষ্ঠ! যে মন, বাক্য ও কর্মে কেবল হিংসাই আচরণ করে, সে তার ফলে উৎপন্ন দুঃখ থেকে কীভাবে মুক্ত হতে পারে?
युधिछिर उवाच