Dharma-vyādha on the Subtlety of Dharma, Karma, and the Continuity of the Jīva (Āraṇyaka-parva 200)
स मां प्रावारकर्ण चोलूकं॑ यथोचिते स्थाने प्रतिपाद्य तेनैव यानेन संस्थितो यथोचितं स्थानं प्रतिपेदे । तन्मयानुभूतं॑ चिरजीविनेदृशमिति पाण्डवानुवाच मार्कण्डेय:
sa māṃ prāvārakarṇa-colūkaṃ yathocite sthāne pratipādya tenaiva yānena saṃsthito yathocitaṃ sthānaṃ pratipede | tan-mayānubhūtaṃ cirajīvinā īdṛśam iti pāṇḍavān uvāca mārkaṇḍeyaḥ |
এই কথা কৈ তেওঁ মোক—প্ৰাৱাৰকৰ্ণ নামৰ পেঁচাটোৰ সৈতে, চোল (আৱৰণ) পিন্ধি আৰু কৰ্ণাভৰণ ধাৰণ কৰি—যথোচিত স্থানত থৈ দিলে। তাৰ পাছত সেই একে যানে অৱস্থিত হৈ তেওঁ নিজ উপযুক্ত ধামলৈ উভতি গ’ল। তেতিয়া চিৰজীৱী মাৰ্কণ্ডেয় পাণ্ডৱসকলক ক’লে—“এনে এক আশ্চৰ্য অভিজ্ঞতা মই নিজে লাভ কৰিছোঁ।”
वैशम्पायन उवाच