तृष्णाक्षय-उपदेशः
Instruction on the Cessation of Craving
परंतु मूढ़ मानव दान और यज्ञ-कर्मके फलके सिवा योग आदिके फलका अनुमोदन नहीं करते। वे उन मोक्षप्रद समस्त साधनोंके महत्त्वको न जाननेके कारण स्वर्ग आदि अन्य फलोंमें ही रुचि रखते हैं ।। स्वकर्मभि: संश्रितानां तपो घोरत्वमागतम् | त॑ सदाचारमश्रित्य पुराणं शाश्व॒तं ध्रुवम्,किंतु उस पुराण, शाश्वत एवं ध्रुव यौगिक सदाचारका आश्रय लेकर अपने कर्तव्य कर्मोमें परायण रहनेवाले ज्ञानियोंका तप उत्तरोत्तर तीव्रताको प्राप्त होता है
parantu mūḍhā mānavā dāna-yajña-karmaphalaṃ vinā yogādika-phalasya anumodanaṃ na kurvanti | te mokṣapradānāṃ sarva-sādhanānāṃ māhātmyaṃ ajānantaḥ svargādi-anyaphaleṣu eva ruciṃ kurvanti || svakarmabhiḥ saṃśritānāṃ tapo ghoratvam āgatam | tat sadācāram āśritya purāṇaṃ śāśvataṃ dhruvaṃ || kintu tasmin purāṇe śāśvate dhruve ca yaugike sadācāre āśritaḥ svakartavya-karmeṣu parāyaṇānāṃ jñānināṃ tapaḥ uttarottaraṃ tīvratāṃ prāpnoti |
কপিলে ক’লে—মূঢ় লোক দান আৰু যজ্ঞ-কর্মৰ দৃশ্য ফলকেই কেৱল মান্য কৰে; যোগ আদি সাধনাৰ ফল তেওঁলোকে স্বীকাৰ নকৰে। মোক্ষপ্ৰদ সকলো উপায়ৰ মহিমা নুবুজাৰ বাবে তেওঁলোকৰ ৰুচি স্বৰ্গ আদি অন্য ফলতেই আবদ্ধ থাকে। কিন্তু জ্ঞানীসকল—যিসকলে প্ৰাচীন, শাশ্বত আৰু অচল যোগসম্মত সদাচাৰৰ আশ্ৰয় লৈ নিজ নিজ কৰ্তব্যকর্মত নিষ্ঠ থাকে—তেওঁলোকৰ তপস্যা ক্ৰমে ক্ৰমে অধিক তীব্ৰ আৰু ৰূপান্তৰকাৰী হৈ, মুক্তিৰ দিশে ধাপে ধাপে বৃদ্ধি পায়।
कपिल उवाच
Kapila contrasts two orientations: seeking visible, heavenly rewards from charity and sacrifice versus valuing yoga, ethical discipline, and knowledge that lead to liberation. True austerity matures when grounded in steadfast right conduct and faithful performance of one’s duty, oriented toward moksha rather than temporary rewards.
In a didactic passage of the Shanti Parva, Kapila addresses the listener and critiques common religious motivation. He explains why many people remain attached to heaven-oriented ritual results, and then praises the wise who adopt an ancient, stable yogic code of conduct, through which their tapas deepens progressively.