Vṛddha-kanyā-carita and Balarāma’s Kurukṣetra Inquiry (वृद्धकन्या-चरितम् / कुरुक्षेत्रफल-प्रश्नः)
कुर्वाणं संशितात्मानं स्वाध्यायमृषिसत्तमम् | तदनन्तर उनमेंसे कोई ऋषि प्रतिदिन स्वाध्याय करनेवाले शुद्धात्मा मुनिवर सारस्वतके पास आये ।। स गत्वा5<चष्ट तेभ्यश्व॒ सारस्वतमतिप्रभम्
Vaiśampāyana uvāca | kurvāṇaṃ saṃśitātmānaṃ svādhyāyam ṛṣisattamam | tadanantaraṃ teṣāṃ madhyād eka ṛṣiḥ pratidinaṃ svādhyāyakaraṇaśīlaḥ śuddhātmā munivaraḥ sārasvatasyāntikaṃ jagāma || sa gatvā caṣṭa tebhyaḥ sārasvatam atiprabhām ||
বৈশম্পায়নে ক’লে—সেই সময় ঋষিশ্ৰেষ্ঠ, সংযতাত্মা সাৰস্বত প্ৰতিদিন স্বাধ্যায়ত নিমগ্ন আছিল। তাৰ পাছত তেওঁলোকৰ মাজৰ এজন মহর্ষি—শুদ্ধাত্মা আৰু নিত্য স্বাধ্যায়পরায়ণ—তাঁৰ ওচৰলৈ আহিল। তাত গৈ তেওঁ অতি দীপ্তিমান সাৰস্বতৰ বিষয়ে অন্য ঋষিসকলক জনালে।
वैशम्पायन उवाच
The verse highlights svādhyāya (daily sacred study) and self-discipline as defining marks of a true sage: purity of mind and regular practice generate spiritual radiance and authority worthy of being reported to others.
While Sārasvata is engaged in daily recitation, a pure and regular practitioner among the sages approaches him; afterward, he informs the others about Sārasvata’s exceptional brilliance and stature.