Previous Verse
Next Verse

Verse 3

Yagyavalkya

ग्रामादग्निमाहृत्य पूर्ववदग्निमाजिघ्रेत्। यदग्निं न विन्देदप्सु जुहुयाद्—आपो वै सर्वा देवताः; सर्वाभ्यो देवताभ्यो जुहोमि स्वाहा—इति साज्यं हविरनामयम्। मोक्षमन्त्रस्त्रय्येवं वेद—तद्ब्रह्म तदुपासितव्यम्। शिखां यज्ञोपवीतं छित्त्वा “संन्यस्तं मये” इति त्रिवारमुच्चरेत्। एवमेवैतद्भगवन्निति वै याज्ञवल्क्यः॥३॥

ग्रामात् । अग्निम् । आहृत्य । पूर्ववत् । अग्निम् । आजिघ्रेत् । यत् । अग्निम् । न । विन्देत् । अप्सु । जुहुयात् । आपः । वै । सर्वाः । देवताः । सर्वाभ्यः । देवताभ्यः । जुहोमि । स्वाहा । इति । स-आज्यम् । हविः । न । आमयम् । मोक्ष-मन्त्रः । त्रयी । एवम् । वेद । तत् । ब्रह्म । तत् । उपासितव्यम् । शिखाम् । यज्ञोपवीतम् । छित्त्वा । संन्यस्तम् । मये । इति । त्रिः-वारम् । उच्चरेत् । एवम् । एव । एतत् । भगवन् । इति । वै । याज्ञवल्क्यः ॥३॥

grāmād agnim āhṛtya pūrvavad agnim ājighret. yad agniṃ na vinded apsu juhuyād—āpo vai sarvā devatāḥ; sarvābhyo devatābhyo juhomi svāhā—iti sājyaṃ havir nāmayam. mokṣa-mantras trayī evaṃ veda—tad brahma tad upāsitavyam. śikhāṃ yajñopavītaṃ chittvā “saṃnyastaṃ maye” iti trivāram uccaret. evam evaitad bhagavann iti vai yājñavalkyaḥ.||3||

بعد أن يجلب نارًا من القرية، يستنشق رائحةَ النار كما سبق. فإن لم يجد نارًا، فليُقَدِّم في الماء قائلاً: «المياهُ حقًّا هي جميعُ الآلهة؛ إلى جميع الآلهة أُقَدِّم—سْفَاهَا»، فتكون القرابينُ بالسمن، خاليةً من الأذى. ومَنترا التحرّر—هكذا تعرفها الثلاثيةُ (الڤيدات الثلاث)؛ ذلك هو برهمن، وذلك هو الذي ينبغي التأمل فيه. وبعد أن يقطع الخصلةَ العليا والخيطَ المقدس، يلفظ ثلاث مرات: «قد تَرَكْتُ (تخلّيتُ)». هكذا هو الأمر حقًّا، أيها المبجَّل—هكذا قال ياجْنَفَلْكْيَة.

Having brought fire from the village, one should, as before, smell the fire. If one does not obtain fire, one should offer into water, (saying:) “Waters indeed are all the deities; to all the deities I offer—svāhā,” thus making the oblation with ghee, free from affliction. The liberation-mantra—thus the triad (of Vedas) knows it; that is Brahman; that is to be meditated upon. Having cut off the topknot and the sacred thread, one should utter three times, “Renounced by me.” Thus indeed (it is), O venerable sir—so said Yājñavalkya.

Mokṣa-mantra; universality of the sacred; external marks of saṃnyāsa as symbols of inner renunciationMahavakya: Indirect: identifies the mokṣa-mantra with Brahman (‘tad brahma’), aligning with mahāvākya intent though not quoting a specific mahāvākya.YajurŚukla (Vājasaneyī) ShakhaChandas: Prose