सेनापतिरर्थमानाभ्यामभिसंस्कृतमनीकमाभाषेत शतसाहस्रो राजवधः पञ्चाशत्साहस्रः सेनापतिकुमारवधः दशसाहस्रः प्रवीरमुख्यवधः पञ्चसाहस्रो हस्तिरथवधः साहस्रोऽश्ववधः शत्यः पत्तिमुख्यवधः शिरो विंशतिकं भोगद्वैगुण्यं स्वयं ग्राहश्च इति ॥ कZ_१०.३.४५ ॥
senāpatir arthamānābhyām abhisaṃskṛtam anīkam ābhāṣeta śatasāhasro rājavadhaḥ pañcāśatsāhasraḥ senāpatikumāravadhaḥ daśasāhasraḥ pravīramukhyavadhaḥ pañcasāhasro hastirathavadhaḥ sāhasro'śvavadhaḥ śatyaḥ pattimukhyavadhaḥ śiro viṃśatikaṃ bhogadvaiguṇyaṃ svayaṃ grāhaś ca iti
ينبغي للقائد أن يخاطب قوةً أُعِدّت بالمكافأة والتشريف قائلاً: «مئة ألف لمن يقتل ملك العدو؛ خمسون ألفاً لمن يقتل وريث قائد العدو؛ عشرة آلاف لمن يقتل بطلاً بارزاً؛ خمسة آلاف لمن يقتل مقاتلَ فيلٍ أو عربةٍ حربية؛ ألف لمن يقتل فارساً؛ مئة لمن يقتل قائداً من المشاة. ولإحضار رأس—عشرون (وحدة). وللغنيمة المأسورة—متعة/استحقاق مضاعف. ولأسر الأسرى أحياء—(مكافأة)»، هكذا.
It aligns individual risk-taking with strategic value: higher payouts for high-impact targets (king, commanders, champions) and smaller payouts for lower-impact kills.
Heads serve as verifiable proof for claims; prisoners provide intelligence, leverage, and bargaining value—so policy incentivizes capture, not only killing.