Uttarā-Pratigrahaṇa and Abhimanyu–Uttarā Vivāha
Virāṭa-parva, Adhyāya 67
शत्रुहन्ता कुन्तीपुत्रने शत्रुओंको मारकर महान् वीरोचित पराक्रम करके पुनः पूर्ववत् सिरपर वेणी धारण कर ली और उत्तरके घोड़ोंकी रास सँभाली। इस प्रकार बृहन्नलाका रूप धारणकर महामना अर्जुनने सारथिके रूपमें प्रसन्नतापूर्वक राजधानीमें प्रवेश किया ।। वैशम्पायन उवाच ततो निवृत्ता: कुरव: प्रभग्ना वशमास्थिता: । हस्तिनापुरमुद्दिश्य सर्वे दीना ययुस्तदा,क्षुत्पिपासापरिश्रान्ता विदेशस्था विचेतस: । जब कौरव-दलके लोग चले गये या इधर-उधर सब दिशाओंमें भाग गये, उस समय बहुत-से कौरवसैनिक जो घने जंगलमें छिपे हुए थे, वहाँसे निकलकर डरते-डरते अर्जुनके पास आये। उनके मनमें भय समा गया था। वे भूखे-प्यासे और थके-माँदे थे। परदेशमें होनेके कारण उनके हृदयकी व्याकुलता और बढ़ गयी थी। वे उस समय केश खोले और हाथ जोड़े हुए खड़े दिखायी दिये वैशम्पायनजी कहते हैं--राजन्! तदनन्तर कौरव युद्धसे भागकर विवशतापूर्वक लौट गये। उन सबने दीनभावसे उस समय हस्तिनापुरकी ओर प्रस्थान किया। इधर अर्जुनने नगरके रास्तेमें आकर उत्तरसे कहा--
vaiśampāyana uvāca |
śatru-hantā kuntī-putro 'rjunāḥ śatrūn nihatyā mahān vīrocita-parākramaṃ kṛtvā punaḥ pūrvavat śirasi veṇīṃ dhārayāmāsa, uttarasyāśvānāṃ raśmīn ca jagrāha | evaṃ bṛhannalā-rūpaṃ dhṛtvā mahāmanā arjunaḥ sārathi-rūpeṇa prasannatayā rājadhānīṃ praviśat ||
tato nivṛttāḥ kuravaḥ prabhagnā vaśam āsthitāḥ | hastināpuram uddiśya sarve dīnā yayus tadā, kṣut-pipāsā-pariśrāntā videśasthā vicetasaḥ ||
毗湿摩耶那说道:昆蒂之子阿周那诛戮群敌,显出伟大而合乎英雄之威勇;随即又如先前一般将长发束成发辫,并执起乌多罗战车之马的缰绳。于是,这位高魂的阿周那化作布里汉纳拉之形,欢然以御者之职进入王都。 其后,俱卢军溃败破散,只得无奈屈服而返。众人神色沮丧,皆向象城(哈斯提那补罗)而去——饥渴交迫,疲惫不堪,心神恍惚,如同滞留异乡之人。
वैशम्पायन उवाच
Even after decisive victory, Arjuna returns to disciplined restraint—resuming his disguise and duties without pride—while the defeated Kurus experience the ethical consequence of aggression: loss of morale, hardship, and compelled retreat.
After defeating the Kuru forces, Arjuna (as Bṛhannalā) takes charge of Uttara’s chariot again and enters the capital. Meanwhile the routed Kurus, broken and exhausted, turn back toward Hastināpura in dejection.