Adhyāya 290: Sāṃkhya-vidhi, Deha-doṣa, Guṇa-vicāra, and Mokṣa-gati
Bhīṣma–Yudhiṣṭhira Dialogue
- कहते हैं, किसी समय असुरगण देवताओंको कष्ट पहुँचाकर भृगुपत्नीके आश्रममें जाकर छिप जाते थे। असुरोंने “माता” कहकर उनकी शरण ली थी और उन्होंने पुत्र मानकर उन सबको निर्भय कर दिया था। देवता जब असुरोंको दण्ड देनेके लिये उनका पीछा करते हुए आते, तब भृगुपत्नीके प्रभावसे उनके आश्रममें प्रवेश नहीं कर पाते थे। यह देख समस्त देवताओं ने भगवान् विष्णुकी शरण ली। भुवनपालक भगवान् विष्णुने देवताओं और दैवी-सम्पत्तिकी रक्षाके लिये चक्र उठाया, तथा असुरों एवं आसुर भावके उत्थानमें योग देनेवाली भूगुपत्नीका सिर काट लिया। उस समय मरनेसे बचे हुए असुर भृगुपुत्र उशनाकी शरणमें गये। उशना माताके वधसे खिन्न थे; इसलिये उन्होंने असुरोंको अभयदान दे दिया। तभीसे वे देवताओंकी उन्नतिके मार्गमें असुरोंद्वारा बाधाएँ खड़ी करते रहते हैं। नवत्यथिकद्वधिशततमो< ध्याय: पराशरगीताका आरम्भ--पराशर मुनिका राजा जनकको कल्याणकी प्राप्तिके साधनका उपदेश युधिष्ठिर उदाच अत: परं महाबाहो यच्छेयस्तद् वदस्व मे | न तृप्याम्यमृतस्येव वचसस्ते पितामह,युधिष्ठिरने कहा--महाबाहु पितामह! अब इसके बाद जो भी कल्याण-प्राप्तिका उपाय हो, वह मुझे बताइये। जैसे अमृत पीनेसे मन नहीं भरता, उसी तरह आपके वचन सुननेसे मुझे तृप्ति नहीं होती है
bhīṣma uvāca | kathayanti, kadācit asuragaṇā devatāḥ pīḍayitvā bhṛgupatnyā āśrame gatvā nilīyante sma | asuraiḥ “mātaḥ” iti uktvā tasyāḥ śaraṇaṃ prāptam; sā ca tān putravat manyamānā sarvān abhayaṃ cakāra | devāḥ yadā asurān daṇḍayituṃ teṣāṃ pṛṣṭhato ’nuyānti sma, tadā bhṛgupatnyāḥ prabhāvena te tasyā āśrame praveśaṃ na prāpnuvan | etad dṛṣṭvā sarve devā bhagavato viṣṇoḥ śaraṇaṃ jagmuḥ | bhuvanapālako bhagavān viṣṇur devānāṃ daivī-sampadaś ca rakṣārthaṃ cakram udyamya, asurāṇāṃ cāsura-bhāvasya cotthāne yogadāyinīṃ bhṛgupatnīṃ śirasā ciccheda | tataḥ śeṣā asurā mṛtyor atītā bhṛgupūtrośanasaḥ śaraṇaṃ jagmuḥ | uśanā mātṛ-vadhena duḥkhitaḥ; tasmāt sa asurān abhayaṃ dadau | tataḥ prabhṛti te devānāṃ vṛddhi-mārge ’surair vighnān utpādayanti | yudhiṣṭhira uvāca | ataḥ paraṃ mahābāho yac chreyas tad vadasva me | na tṛpyāmy amṛtasyeva vacasas te pitāmaha ||
毗湿摩说道:相传往昔,阿修罗众折磨诸天之后,便前往毗利古之妻的林居道场藏匿。他们称她为“母亲”,投其庇护;而她视之如子,尽皆赐以无畏。诸天追逐阿修罗欲加惩罚时,却因毗利古之妻的威力所制,不能踏入其道场。见此情形,诸天齐往归依毗湿奴。毗湿奴为护持诸界之主,举起神轮以保诸天与天道秩序,遂斩下毗利古之妻之首——她助长阿修罗之兴盛与阿修罗性。其时,逃过一死的阿修罗便去投奔毗利古之子乌舍那(舒克罗)。乌舍那因母被杀而悲恸,遂赐阿修罗以庇护;自此以后,他们便借阿修罗之力,屡屡在诸天昌盛之路上设置障碍。 由提士提罗说道:“大臂之祖父啊,请再告诉我,还有什么方法能导向至善。正如饮甘露而不知餍足,我听您的言教也永不满足。”
भीष्म उवाच
The passage frames an ethical tension: refuge and compassion can be misused by those who harm others, and protecting dharma may require hard, even tragic, corrective action. It also shows how partiality and grief can perpetuate conflict—Ushanas’ protection of the Asuras becomes a continuing obstacle to the gods’ welfare.
The Asuras hide in Bhrigu’s wife’s hermitage and gain immunity through her protection. The gods cannot enter, so they appeal to Vishnu, who kills her with his discus to restore the gods’ ability to punish the Asuras. Surviving Asuras then seek Ushanas, who, distressed by his mother’s death, grants them protection; the scene then transitions to Yudhishthira asking Bhishma for further instruction on the highest good (śreyas).