मेरु और मन्दराचलके बीचमें प्रवाहित होनेवाली शैलोदा नदीके दोनों तटोंपर छिठ्रोंमें वायुके भर जानेसे वेणुकी तरह बजनेवाले बाँसोंकी रमणीय छायामें जो लोग बैठते और विश्राम करते हैं, वे खस, एकासन, अह, प्रदर, दीर्घवेणु, पारद, पुलिन्द, तंगण और परतंगण आदि नरेश भेंटमें देनेके लिये पिपीलिकाओं (चींटियों)-द्वारा निकाले हुए पिपीलिक नामवाले सुवर्णके ढेर-के-ढेर उठा लाये थे। उसका माप द्रोणसे किया जाता था ॥। २-- ४।। कृष्णॉल्ललामां श्वमराज्छुक्लां श्षान्याज्छशि प्रभान् । हिमवत्पुष्पजं चैव स्वादु क्षौद्रं तथा बहु
duryodhana uvāca | meru-mandarācalayoḥ madhye pravahantyāḥ śailodāyā nadīyā ubhayataṭeṣu chidrāntareṣu vāyor āpūryamāṇeṣu veṇur iva ninādavatāṃ veṇūnāṃ ramaṇīyāyāṃ chāyāyāṃ ye janā upaviśanti viśrāmyanti ca, te khasā ekāśanā āhāḥ pradarā dīrghaveṇavaḥ pāradaḥ pulindāḥ taṅgaṇāḥ parataṅgaṇāś ca nṛpāḥ pīpīlikābhiḥ nirhṛtaṃ pīpīlika-nāma suvarṇaṃ rāśīn rāśīn upahṛtya dāna-bhūtam ājagmuḥ | tasya mānaṃ droṇena kriyate || kṛṣṇollalāmāṃ śvamārāj chuklāṃ śānyāj chaśi-prabhān | himavat-puṣpajaṃ caiva svādu kṣaudraṃ tathā bahu ||
杜尤陀那说道:“须弥与曼陀罗两山之间,舍罗达河奔流而过。两岸的凹谷中风聚成响,竹林如笛自鸣;在那怡人的荫影下,有人安坐歇息。那些国王——迦娑、埃迦舍那、阿诃、普罗达罗、长竹、帕罗达、普林陀、唐伽那、帕拉唐伽那等——前来进献贡物,抬来一堆堆名为‘毗毗利迦’的黄金,相传乃蚂蚁掘出搬运而成;其数量以‘德罗那’为度量。又有甘甜蜂蜜甚多,并诸般稀世珍品。”
दुर्योधन उवाच
The passage highlights how political sovereignty expresses itself through tribute and displays of wealth; ethically, it invites reflection on the allure of material splendor and how such magnificence can fuel pride, rivalry, and courtly tension—forces that later contribute to conflict.
Duryodhana is describing distant regions and peoples who bring extraordinary tribute—especially ‘Pīpīlika’ gold associated with ants—along with other rare goods. The description functions as a catalogue of the empire’s reach and the opulence surrounding the royal court.