Mundaka
यदा पश्यः पश्यते रुक्मवर्णं कर्तारमीशं पुरुषं ब्रह्मयोनिम् ।
तदा विद्वान् पुण्यपापे विधूय निरञ्जनः परमं साम्यमुपैति ॥३॥
यदा । पश्यः । पश्यते । रुक्म-वर्णम् । कर्तारम् । ईशम् । पुरुषम् । ब्रह्म-योनिम् ।
तदा । विद्वान् । पुण्य-पापे । विधूय । निरञ्जनः । परमम् । साम्यम् । उपैति ॥३॥
yadā paśyaḥ paśyate rukma-varṇaṃ kartāram īśaṃ puruṣaṃ brahma-yonim |
tadā vidvān puṇya-pāpe vidhūya nirañjanaḥ paramaṃ sāmyam upaiti ||3||
جب بینا (دَرشن کرنے والا) اُس سنہری نور والے کو دیکھ لیتا ہے—جو کرنے والا ہے، ربّ ہے، حقیقی پُرُش ہے، اور برہمن کا سرچشمہ (یونِی) ہے—تب جاننے والا پُنّ اور پاپ کو جھاڑ کر، بے داغ ہو کر، اعلیٰ ترین یگانگت (ہم ہویّت) کو پا لیتا ہے۔
When the seer sees the golden-hued (One)—the maker, the Lord, the Person, the source (womb) of Brahman—then the knower, having shaken off merit and demerit, stainless, attains the supreme sameness (identity).