Brahmavidya
कांस्यघण्टानिनादस्तु यथा लीयति शान्तये । ओङ्कारस्तु तथा योज्यः शान्तये सर्वमिच्छता ॥ यस्मिन्विलीयते शब्दस्तत्परं ब्रह्म गीयते । धियं हि लीयते ब्रह्म सोऽमृतत्वाय कल्पते ॥१२–१३॥
कांस्य-घण्टा-निनादः । तु । यथा । लीयति । शान्तये । ओङ्कारः । तु । तथा । योज्यः । शान्तये । सर्वम् । इच्छता । यस्मिन् । विलीयते । शब्दः । तत् । परम् । ब्रह्म । गीयते । धियम् । हि । लीयते । ब्रह्म । सः । अमृतत्वाय । कल्पते ।
kāṃsyaghaṇṭāninādastu yathā līyati śāntaye | oṅkārastu tathā yojyaḥ śāntaye sarvamicchatā || yasmin vilīyate śabdastat paraṃ brahma gīyate | dhiyaṃ hi līyate brahma so'mṛtatvāya kalpate ||12–13||
جیسے کانسی کی گھنٹی کی گونج سکون کے لیے خاموشی میں جذب ہو جاتی ہے، ویسے ہی جو کامل شانتی چاہتا ہو اسے اومکار کو اسی شانتی کے لیے برتنا چاہیے۔ جس میں آواز تحلیل ہو جائے، وہی پرم برہمن کہلاتا ہے؛ اور جب چِت برہمن میں لَے ہو جائے تو انسان امرتتْو کے لائق ہو جاتا ہے۔
Just as the resonance of a bronze bell subsides into silence, so should the Oṅkāra be applied by one who desires complete peace. That in which sound dissolves is sung as the supreme Brahman; indeed, when the mind dissolves into Brahman, one becomes fit for immortality.