अध्याय २९ — वासुदेव–संजय संवादः
Karma, Varṇa-Dharma, and the Ethics of Governance
ज्येष्ठ: पुत्रो धृतराष्ट्रस्य मन्दो मूर्ख: शठ: संजय पापशील: । यस्यापवाद: पृथिवीं याति सर्वा सुयोधनं कुशलं तात पृच्छे:
jyeṣṭhaḥ putro dhṛtarāṣṭrasya mando mūrkhaḥ śaṭhaḥ sañjaya pāpaśīlaḥ | yasyāpavādaḥ pṛthivīṃ yāti sarvā suyodhanaṃ kuśalaṃ tāta pṛccheḥ ||
اے عزیز سنجے! دھرتراشٹر کا بڑا بیٹا کند ذہن، احمق، مکار اور بدکردار ہے؛ جس کی بدنامی ساری زمین پر پھیل رہی ہے—پھر بھی سُیودھن کی خیریت میری طرف سے پوچھنا۔
युधिछिर उवाच