Bhaṅgāśvanopākhyāna — On comparative affection in strī–puruṣa union (भङ्गाश्वनोपाख्यानम्)
(दाक्षिणात्य अधिक पाठके २ श्लोक मिलाकर कुल २३ श्लोक हैं) ऑपन--#रू< बक। है २ >> द्ादशोड् ध्याय: कृतघ्नकी गति और प्रायश्षित्तका वर्णन तथा स्त्री-पुरुषके संयोगमें स्त्रीको ही अधिक सुख होनेके सम्बन्धमें भंगास्वनका उपाख्यान (युधिष्ठिर उदाच प्रायक्षित्तं कृतघ्नानां प्रतिब्रूहि पितामह । बगिलिक [ गुरूंश्वैव येडवमन्यन्ति मोहिता: ।। पूछा--पितामह! जो मोहवश माता-पिता तथा गुरुजनोंका अपमान करते हैं उन कृतघ्नोंके लिये कया प्रायश्चित्त है? यह बताइये ।। ये चाप्यन्ये परे तात कृतघ्ना निरपत्रपा: । तेषां गति महाबाहो श्रोतुमिच्छामि तत्त्वतः ।। तात! महाबाहो! दूसरे भी जो निर्लज्ज एवं कृतघ्न हैं उनकी गति कैसी होती है? यह सब मैं यथार्थरूपसे सुनना चाहता हूँ ।। भीष्म उवाच कृतघ्नानां गतिस्तात नरके शाश्वती: समा: । मातापितृगुरूणां च ये न तिष्ठन्ति शासने ।। कृमिकीटपिपीलेषु जायन्ते स्थावरेषु च । दुर्लभो हि पुनस्तेषां मानुष्ये पुनरुद्भव: ।। भीष्मजीने कहा--तात! कृतघ्नोंकी एक ही गति है
yudhiṣṭhira uvāca |
prāyaścittaṃ kṛtaghnānāṃ pratibrūhi pitāmaha |
mātāpitr̥gurūṃś caiva ye ’vamanyanti mohitāḥ ||
ye cāpy anye pare tāta kṛtaghnā nirapatrapāḥ |
teṣāṃ gatiṃ mahābāho śrotum icchāmi tattvataḥ ||
یُدھِشٹھِر نے کہا— “اے پِتامہ! جو لوگ نادانی کے فریب میں ماں باپ اور اپنے گروؤں کی بے حرمتی کرتے ہیں، اُن ناشکروں کے لیے کفّارہ کیا ہے—مجھے بتائیے۔ اور اے محترم، جو دوسرے بھی بے حیا اور ناشکرے ہیں—اے قوی بازو—اُن کا انجام کیا ہوتا ہے، میں اسے حقیقت کے ساتھ سننا چاہتا ہوں۔”
युधिछिर उवाच
The passage frames ingratitude—especially toward parents and teachers—as a grave ethical failure and asks what corrective discipline (prāyaścitta) and ultimate destiny (gati) such conduct entails, highlighting the Mahābhārata’s emphasis on gratitude and reverence as pillars of dharma.
In the Anuśāsana Parva dialogue, Yudhiṣṭhira approaches Bhīṣma (addressed as Pitāmaha) with a moral inquiry: he seeks a truthful account of the expiation and fate of those who, through delusion and shamelessness, insult or neglect their parents and gurus.