Uttarā-Pratigrahaṇa and Abhimanyu–Uttarā Vivāha
Virāṭa-parva, Adhyāya 67
क्षुत्पिपासापरिश्रान्ता विदेशस्था विचेतस: । जब कौरव-दलके लोग चले गये या इधर-उधर सब दिशाओंमें भाग गये, उस समय बहुत-से कौरवसैनिक जो घने जंगलमें छिपे हुए थे, वहाँसे निकलकर डरते-डरते अर्जुनके पास आये। उनके मनमें भय समा गया था। वे भूखे-प्यासे और थके-माँदे थे। परदेशमें होनेके कारण उनके हृदयकी व्याकुलता और बढ़ गयी थी। वे उस समय केश खोले और हाथ जोड़े हुए खड़े दिखायी दिये
kṣutpipāsāpariśrāntā videśasthā viceṭasaḥ | yadā kaurava-dalake lokāś calitā vā diśo diśaṃ pradhāvitāḥ, tadā bahavaḥ kaurava-sainikā gahana-vane nigūḍhāḥ tato niṣkramya bhītā bhītā arjunam upāgaman | teṣāṃ hṛdaye bhayaṃ samāviśat | te kṣudhārditāḥ pipāsitāś ca pariśrāntāś ca | videśavāsāt teṣāṃ hṛdayavyākulatā cādhikatarā babhūva | te tadā muktakeśāḥ kṛtāñjalayaḥ sthitā dṛśyante |
เมื่อกองทัพเการวะถอยไป หรือแตกกระเจิงหนีไปทุกทิศทาง เหล่าทหารเการวะจำนวนมากที่ซ่อนอยู่ในพงไพรทึบก็ออกมาด้วยความหวาดกลัว ตัวสั่นเทา แล้วเข้าไปหาอรชุน ความหวาดผวาเอ่อล้นในดวงใจของพวกเขา พวกเขาหิว กระหาย และอ่อนล้า; และเพราะอยู่ในแดนต่างถิ่น ความทุกข์ในใจก็ยิ่งลึกลง ในเวลานั้นพวกเขายืนอยู่ต่อหน้าเขาด้วยผมสยาย ประนมมือ—ประหนึ่งภาพมีชีวิตของการยอมจำนนอันอ่อนแรง เมื่อความทะนงแห่งสงครามพังทลาย
वैशम्पायन उवाच
The verse highlights how quickly pride and aggression collapse into vulnerability when circumstances turn. Hunger, thirst, exhaustion, and being in an unfamiliar place strip away bravado, leading even enemies to seek refuge with folded hands—inviting a dharmic response grounded in restraint and compassion rather than vengeance.
After the Kaurava forces scatter and retreat, some soldiers who had been hiding in a dense forest emerge. Overcome by fear and hardship, they approach Arjuna in a posture of supplication—hair loosened and hands joined—signaling surrender and pleading for safety.