Adhyāya 42 — Mahābhūta–Indriya–Adhyātma-Vyavasthā
Brahmā’s Instruction on Elements and Faculties
अग्नि जिसका रूप है, रुधिर जिसका प्रवाह है, पवन जिसका स्पर्श है, पृथ्वी जिसमें हाड़-मासं आदि कठोर रूपमें प्रकट है, आकाश जिसका कान है, जो रोग और शोकसे चारों ओरसे घिरा हुआ है, जो पाँच प्रवाहोंसे आवृत है, जो पाँच भूतोंसे भलीभाँति युक्त है, जिसके नौ द्वार हैं, जिसके दो (जीव और ईश्वर) देवता हैं, जो रजोगुणमय, अदृश्य (नाशवान), (सुख, दुःख और मोहरूप) तीन गुणोंसे तथा वात, पित्त और कफ--इन तीन धातुओंसे युक्त है, जो संसर्गमें रत और जड है, उसको शरीर समझना चाहिये || ५१-- ५३ ।। दुश्चर॑ सर्वलोके5स्मिन् सत्त्वं प्रति समाश्रितम् । एतदेव हि लोकेडस्मिन् कालचक्रं प्रवर्तते,जिसका सम्पूर्ण लोकमें विचरण करना दुः:खद है, जो बुद्धिके आश्रित है, वही इस लोकमें कालचक्र है
agnir yasya rūpaṁ, rudhiraṁ yasya pravāhaḥ, pavano yasya sparśaḥ, pṛthivī yatra hāḍa-māṁsādi kaṭhora-rūpeṇa prakaṭā, ākāśaṁ yasya karṇaḥ; yo roga-śokābhyāṁ sarvataḥ parivṛtaḥ; yaḥ pañca-pravāhaiḥ āvṛtaḥ; yaḥ pañca-bhūtaiḥ samyag yuktaḥ; yasya nava dvārāṇi; yasya dvau (jīva-īśvarau) devatau; yaḥ rajo-guṇamayaḥ, adṛśyaḥ (nāśavān), sukha-duḥkha-moha-rūpaiḥ tribhir guṇaiḥ vāta-pitta-kapha-nāmabhiś ca tribhir dhātubhiḥ yuktaḥ; yaḥ saṁsarge rataḥ jaḍaś ca—taṁ śarīraṁ vijānīyāt. duścaraṁ sarva-loke ’smin sattvaṁ prati samāśritam; etad eva hi loke ’smin kāla-cakraṁ pravartate.
วายุตรัสว่า “สิ่งใดมีไฟเป็นรูป มีโลหิตเป็นกระแสไหล มีลมเป็นสัมผัส; ในสิ่งนั้นธาตุดินปรากฏเป็นความแข็งของกระดูกและเนื้อ; มีอากาศเป็น ‘หู’; ถูกโรคและโศกโอบล้อมรอบด้าน; ถูกปกคลุมด้วยกระแสทั้งห้า; ประกอบพร้อมด้วยมหาภูตทั้งห้า; มีทวารเก้าประการ; มีเทวะสององค์—ชีวะและอีศวร; ถูกครอบงำด้วยรชส เป็นสิ่งไม่อาจหยั่งเห็นและย่อมเสื่อมสลาย; ผูกพันด้วยคุณสามคือสุข ทุกข์ และโมหะ และด้วยธาตุสามแห่งกาย—วาตะ ปิตตะ กผะ; ยินดีในสัมผัสและเป็นของเฉื่อย—พึงรู้สิ่งนั้นว่าเป็นกาย. ส่วนสิ่งใดข้ามผ่านได้ยากทั่วทั้งโลก อาศัยปัญญาเป็นที่ตั้ง—นั่นแลคือกงล้อแห่งกาลเวลาที่หมุนไปในโลกนี้.”
वायुदेव उवाच
The passage defines the body as a composite of elements, qualities, and humors—perishable, afflicted by disease and grief, and inert by itself—so that one should not mistake it for the true self. It then points to the relentless ‘wheel of Time’ that governs embodied existence, urging discernment and detachment.
Vāyudeva is speaking in a didactic context, offering a philosophical analysis of embodiment: how the body is constituted (elements, openings, guṇas, doṣas) and how life in the world is driven by Time’s cyclical motion, making worldly wandering difficult.