न्यमन्त्रयत संतुष्टो द्विजश्नैनं वरैस्त्रिभि:,विप्रवर दत्तात्रेय उसके ऊपर बहुत संतुष्ट हुए और उन्होंने उसे तीन वर माँगनेकी आज्ञा दी। उनके द्वारा वर माँगनेकी आज्ञा मिलनेपर राजाने कहा--“भगवन! मैं युद्धमें तो हजार भुजाओंसे युक्त रहूँ; किन्तु घरपर मेरी दो ही बाँहें रहें। रणभूमिमें सभी सैनिक मेरी एक हजार भुजाएँ देखें। कठोर व्रतका पालन करनेवाले गुरुदेव! मैं अपने पराक्रमसे सम्पूर्ण पृथ्वीको जीत लूँ। इस प्रकार पृथ्वीको धर्मके अनुसार प्राप्तकर मैं आलस्यरहित हो उसका पालन करूँ। द्विजश्रेष्ठ] इन तीन वरोंके सिवा एक चौथा वर भी मैं आपसे माँगता हूँ। अनिन्द्य महर्षे! मुझपर कृपा करनेके लिये आप वह वर भी अवश्य प्रदान करें। मैं आपका आश्रित भक्त हूँ। यदि कभी मैं सन्मार्गका परित्याग करके असत्य मार्गका आश्रय लूँ तो श्रेष्ठ पुरुष मुझे राहपर लानेके लिये शिक्षा दें”
bhīṣma uvāca | nyamantrayata santuṣṭo dvijaś cainaṃ varais tribhiḥ | vipravara dattatreyas tasya parama-santuṣṭo bhūtvā trīn varān vṛṇīṣveti tam ājñāpayām āsa | tena varān vṛṇīṣveti prokte rājovāca—“bhagavan, yuddhe tu sahasra-bhujaḥ syām, gṛhe tu me dve eva bāhū bhavataḥ | raṇabhūmau sarve sainikā mama sahasra-bhujatvaṃ paśyantu | kaṭhora-vrata-pālaka gurudeva, ahaṃ sva-parākramena samastāṃ pṛthivīṃ jayeyam | evaṃ dharmeṇa pṛthivīṃ prāpya nirālasyas tasyāḥ pālanaṃ kuryām | dvijaśreṣṭha, etebhyo varatrayād api caturthaṃ varam ahaṃ tvatto yāce | anindya maharṣe, mayi kṛpārthaṃ tam api varam avasyaṃ prayaccha | ahaṃ tava śaraṇāgata-bhaktaḥ | yadi kadācit ahaṃ sanmārgaṃ parityajya asanmārgaṃ samāśraye, tadā satpuruṣā māṃ mārge sthāpayituṃ śikṣāṃ dadeyuḥ””
ภีษมะกล่าวว่า—พราหมณ์ผู้ประเสริฐ ทัตตาตเรยะ พึงพอใจในเขายิ่งนัก จึงเชื้อเชิญให้เลือกพรสามประการ ครั้นกษัตริย์ได้รับอนุญาตให้ขอพร จึงกราบทูลว่า “ข้าแต่พระผู้เป็นเจ้า ในยามศึก ณ ท่ามกลางกองทัพ ขอให้ข้าพเจ้ามีพันกร แต่เมื่ออยู่เรือน ขอให้มีเพียงสองกรเท่านั้น ในสนามรบขอให้ไพร่พลทั้งปวงได้เห็นพันกรของข้าพเจ้า โอ้ครูผู้ทรงเคร่งครัดในพรต ด้วยเดชแห่งความกล้าของข้าพเจ้า ขอให้ข้าพเจ้าพิชิตแผ่นดินทั้งสิ้น ครั้นได้แผ่นดินโดยธรรมแล้ว ขอให้ข้าพเจ้าปกครองคุ้มครองโดยไม่เกียจคร้าน โอ้พราหมณ์ผู้เลิศ นอกเหนือจากพรสามประการนี้ ข้าพเจ้าขอพรที่สี่ด้วย โอ้มหาฤๅษีผู้ปราศจากมลทิน โปรดประทานด้วยเมตตา ข้าพเจ้าเป็นผู้มาขอพึ่งเป็นภักดีของท่าน หากวันใดข้าพเจ้าละทิ้งหนทางอันชอบแล้วไปสู่หนทางอันผิด ขอให้สัตบุรุษทั้งหลายตักเตือนและนำข้าพเจ้ากลับสู่ทางที่ถูกต้อง”
भीष्म उवाच
Power and victory are sought only under the governance of dharma: the king asks not merely for martial might and sovereignty, but also for diligent, righteous rule and—most importantly—corrective guidance from the wise if he ever strays from the true path.
Dattatreya, pleased with the king, allows him to ask for three boons. The king requests extraordinary battle power (a thousand arms visible in war), success in conquering the earth, and the ability to rule it energetically according to dharma; he then adds a fourth request—that noble people should admonish and guide him back if he ever turns away from the right path.