प्रवृत्ती वा निवृत्ती वा तत्फलं सो<श्चुते महत् । “वह क्षेत्रज्ञ मैं हूँ। जो कर्मपरायण मनुष्य हैं, वे पुनरावृत्तिशील हैं; अतः उनके लिये यह निवृत्तिमार्ग दुर्लभ है। जिस प्राणीका जिस प्रकार निर्माण हुआ है तथा वह जिस-जिस प्रवृत्ति या निवृत्तिरूप कर्ममें संलग्न होता है, वह उसीके महान् फलका भागी होता है
pravṛttī vā nivṛttī vā tatphalaṃ so 'śnute mahat |
వైశంపాయనుడు పలికెను—ఎవడు ప్రవృత్తి మార్గాన్ని అనుసరించినా, లేదా నివృత్తి మార్గాన్ని అనుసరించినా, దానికి తగిన మహత్తర ఫలాన్ని నిశ్చయంగా పొందుతాడు. “ఆ క్షేత్రజ్ఞుడు నేనే. కర్మాసక్తులు, కర్మపరాయణులు పునరావర్తనశీలులు; అందువల్ల వారికి నివృత్తి మార్గం దుర్లభం. ఏ జీవి ఏ స్వభావంతో నిర్మితమైయున్నాడో, మరియు ఏ ఏ ప్రవృత్తి లేదా నివృత్తిరూప కర్మలో నిమగ్నమవుతాడో, దానికి తగిన మహత్తర ఫలానికి అతడు వారసుడవుతాడు.”
वैशम्पायन उवाच
That both engagement in action (pravṛtti) and renunciation (nivṛtti) yield powerful results, and a person inherits the fruit aligned with their nature and chosen mode of conduct; hence nivṛtti is difficult for those strongly action-oriented.
Vaiśampāyana continues a didactic exposition in Śānti Parva, summarizing how different life-orientations—worldly action versus withdrawal—lead to corresponding outcomes, framing an ethical psychology of disposition and consequence.