मनु-उपदेशः — भूत-उत्पत्ति, इन्द्रिय-निवृत्ति, तथा पर-स्वभाव-विवेकः
Manu’s Instruction on Elemental Origination, Sense-Withdrawal, and Discrimination of the Supreme Nature
लोक आतुरजनान् विराविण- स्तत्तदेव बहु पश्य शोचत: । तत्र पश्य कुशलानशोचतो ये विदुस्तदुभयं पदं सताम्,लोकमें भोगासक्तिके कारण आतुर रहनेवाले लोग स्त्री, पुत्र आदिके नाश होनेपर उनके लिये बहुत शोक करते और फूट-फ़ूटकर रोते हैं। तुम उनकी इस दुर्दशाको देख लो। साथ ही जो सारासार-विवेकमें कुशल हैं और सत्पुरुषोंको प्राप्त होनेवाले दो प्रकारके पदको अर्थात् सगुण-उपासना और निर्गुण-उपासनाके फलको जानते हैं, वे कभी शोक नहीं करते। उनकी अवस्थापर भी दृष्टिपात कर लो (फिर तुम्हें अपने लिये जो हितकर दिखायी दे, उसी पथका आश्रय लो)
loke āturajanān virāviṇaḥ tattad eva bahu paśya śocataḥ | tatra paśya kuśalān aśocato ye vidus tad ubhayaṃ padaṃ satām ||
భీష్ముడు పలికెను—ఈ లోకమందు భోగాసక్తిచేత ఆతురులై ఉండువారిని సన్నిహితంగా చూడు; స్త్రీ, పుత్రాది నాశమో వియోగమో కలిగినపుడు వారు మహాశోకముతో విలపించి, గట్టిగా రోదింతురు. ఇక, శోకము లేని కుశలులను కూడా చూడు—సారాసార వివేకములో నిపుణులై, సత్పురుషులకు లభ్యమగు ద్వివిధ పదములను, అనగా సగుణ-ఉపాసన మరియు నిర్గుణ-ఉపాసన ఫలములను తెలిసినవారు; వారు ఎప్పుడూ శోకించరు. ఈ రెండు స్థితులను పరిశీలించి, నీకు నిజమైన క్షేమమును చేకూర్చు మార్గమేదో, దానినే ఆశ్రయించు.
भीष्म उवाच
Bhishma contrasts ordinary people who grieve intensely over loss with the discerning who, knowing the higher aims available to the virtuous, remain free from sorrow; one should reflect on both and adopt the truly beneficial path.
In Shanti Parva’s instruction-setting, Bhishma is advising the listener to observe human reactions to loss and to learn from the composure of the wise, using this comparison to guide one’s own ethical and spiritual choice.