अर्जुनस्योत्तरदिग्विजयः
Arjuna’s Northern Conquests and Tribute Collection
(तवैष वध्यो दुर्बुद्धि: जरासंधो महारथ: । इत्यन्तरिक्षे त्वश्ौषं यदा वायुरपोह॒ते ।। “यह खोटी बुद्धिवाला महारथी जरासंध तुम्हारे हाथोंसे ही मारा जा सकता है। यह बात आकाशमें मुझे उस समय सुनायी पड़ी थी जब कि बलरामजीके द्वारा जरासंधके प्राण लेनेकी चेष्टा की जा रही थी। गोमन्ते पर्वतश्रेष्ठे येनेष परिमोक्षित: । बलदेवबल प्राप्प को5न्यो जीवेत मागधात् ।। “इसीलिये गिरिश्रेष्ठ गोमन्तपर भैया बलरामने इसे जीवित छोड़ दिया था; अन्यथा बलदेवजीके काबूमें आ जानेपर इस जरासंधके सिवा दूसरा कौन जीवित बच सकता था? तदस्य मृत्युर्विहित: त्वदूते न महाबल । वायुं चिन्त्य महाबाहो जहीमं मगधाधिपम् ।।) “महाबली भीम! तुम्हारे सिवा और किसीके द्वारा इसकी मृत्यु नहीं होनेवाली है। महाबाहो! तुम वायुदेवका चिन्तन करके इस मगधराजको मार डालो'। एवमुक्तस्तदा भीमो जरासंधमरिंदम: । उत्क्षिप्प भ्रामपामास बलवन्तं महाबल:,उनके इस तरह संकेत करनेपर शत्रुओंका दमन करनेवाले महाबली भीमने उस समय बलवान् जरासंधको उठाकर आकाशकमें वेगसे घुमाना आरम्भ किया
vaiśampāyana uvāca |
tavaiṣa vadhyo durbuddhiḥ jarāsaṃdho mahārathaḥ |
ity antarīkṣe tv aśrauṣaṃ yadā vāyur apohate ||
gomante parvataśreṣṭhe yenaiṣa parimokṣitaḥ |
baladevabala-prāpto ko 'nyo jīvet māgadhāt ||
tad asya mṛtyur vihitaḥ tvadṛte na mahābala |
vāyuṃ cintya mahābāho jahīmāṃ magadhādhipam ||
evam uktas tadā bhīmo jarāsaṃdham ariṃdamaḥ |
utkṣipya bhrāmayām āsa balavantaṃ mahābalaḥ ||
“ఈ దుర్బుద్ధి మహారథి జరాసంధుడు నీ చేతనే వధ్యుడు. బలరాముడు అతని ప్రాణం తీసేందుకు యత్నిస్తున్న సమయంలో, వాయుదేవుడు తన సహాయాన్ని ఉపసంహరించుకొనగా, ఆకాశంలో ఈ వాక్యాన్ని నేను విన్నాను. అందుకే పర్వతశ్రేష్ఠమైన గోమంతంపై బలరాముడు ఇతనిని విడిచిపెట్టాడు; ఎందుకంటే బలదేవుని వశమైతే ఈ మగధరాజుని తప్ప మరెవరు జీవించి ఉండగలరు? కాబట్టి, హే మహాబలా! నీ తప్ప ఇతని మరణం మరెవరి చేతా విధించబడలేదు. హే మహాబాహో! వాయుదేవుని ధ్యానించి ఈ మగధాధిపతిని సంహరించు।” అని చెప్పగా, శత్రుదమనుడైన మహాబలుడు భీముడు బలవంతుడైన జరాసంధుని ఎత్తుకొని మహావేగంతో తిప్పడం ప్రారంభించాడు।
वैशम्पायन उवाच
The passage frames righteous violence as constrained by destiny and dharma: Jarāsandha’s end is portrayed as divinely ordained to occur only through Bhīma, and Bhīma is urged to align his action with Vāyu (his divine source of strength), emphasizing disciplined power rather than impulsive force.
Vaiśampāyana reports a heavenly declaration that only Bhīma can kill Jarāsandha. He explains why Balarāma earlier spared Jarāsandha at Gomanta, then instructs Bhīma to remember Vāyu and slay the Magadhan king. Bhīma responds immediately by lifting Jarāsandha and whirling him in combat.