Droṇa’s Ācārya-Dakṣiṇā: Capture of Drupada and Division of Pāñcāla (द्रोण-आचार्यदक्षिणा)
ततो दुर्योधनस्तत्र हृदयेन हसन्निव | कृतकृत्यमिवात्मानं मन्यते पुरुषाधम:,उस पापात्माका हृदय छूरेके समान तीखा था; परंतु बातें वह ऐसी करता था, मानो उनसे अमृत झर रहा हो। वह सगे भाई और हितैषी सुहृदकी भाँति स्वयं भीमसेनके लिये भाँति-भाँतिके भक्ष्य पदार्थ परोसने लगा। भीमसेन भोजनके दोषसे अपरिचित थे; अतः दुर्योधनने जितना परोसा, वह सब-का-सब खा गये। यह देख नीच दुर्योधन मन-ही-मन हँसता हुआ-सा अपने-आपको कृतार्थ मानने लगा
tato duryodhanas tatra hṛdayena hasann iva | kṛtakṛtyam ivātmānaṃ manyate puruṣādhamaḥ ||
అప్పుడు అక్కడ దుర్యోధనుడు హృదయంలోనే నవ్వుతున్నట్లుగా—ఆ పురుషాధముడు—తన కార్యం సిద్ధించిందని తన్ను తానే కృతకృత్యుడిగా భావించాడు. లోపల అతని హృదయం కత్తి ధారలా పదునైనది; కానీ బయట మాటలు మాత్రం అమృతం జారుతున్నట్లుగా మధురంగా పలికాడు. సోదరుడిలా, హితైషి సుహృదుడిలా తానే భీమసేనునికి రకరకాల భక్ష్యాలను వడ్డించసాగాడు. భీమసేనుడు భోజనదోషాన్ని ఎరుగనివాడు; అందుచేత దుర్యోధనుడు ఎంత వడ్డించాడో అంతా పూర్తిగా భుజించాడు. అది చూసి నీచుడైన దుర్యోధనుడు మనసులోనే సంతోషించి తనను తానే విజయవంతుడిగా భావించాడు.
वैशम्पायन उवाच
The verse condemns inner malice concealed beneath outward propriety: a person may appear courteous, yet if the heart delights in harming others, that hidden intention marks ethical baseness (adharma).
Vaiśampāyana describes Duryodhana’s inner state at that moment: he secretly laughs to himself and feels his plan has succeeded, revealing his deceitful satisfaction despite any outward show of friendliness.