Draupadī’s Lament and the Question of Kṣatriya Forbearance (द्रौपद्याः शोकप्रलापः क्षमानिर्णयश्च)
इस प्रकार श्रीमह्माभारत वनपर्वके अन्तर्गत अर्जुनाथिगमनपर्वमें द्रौपदीके अनुतापपूर्णगचनविषयक सत्ताईसवाँ अध्याय पूरा हुआ ॥/ २७ ॥ #ऑप5.0 #:०० () हे - क्षरते इति क्षत्रमू--जो दुष्टोंका क्षरण--नाश करता है, वह क्षत्रिय है। अष्टाविशोश् ध्याय: द्रौपदीद्वारा प्रह्लाद-बलि-संवादका वर्णन--तेज और क्षमाके अवसर द्रौपहुुवाच अत्राप्युदाहरन्तीममितिहासं पुरातनम् । प्रह्लादस्य च संवाद बलेवैंरोचनस्य च,द्रौपदी कहती है--महाराज! इस विषयमें प्रह्नमाद तथा विरोचनपुत्र बलिके संवादरूप इस प्राचीन इतिहासका उदाहरण दिया करते हैं
vaiśampāyana uvāca | iti śrīmahābhārate vanaparvaṇi antar-gate arjunābhigamana-parvaṇi draupadyā anutāpa-pūrṇa-vacana-viṣayakaḥ saptaviṃśo 'dhyāyaḥ samāptaḥ || 27 || aṭṭhāviṃśo 'dhyāyaḥ—draupadyā prahlāda-bali-saṃvādasya varṇanam—tejaḥ kṣamā ca yathāvasaram | draupadī uvāca | atrāpy udāharantīmam itihāsaṃ purātanam | prahlādasya ca saṃvādaṃ baler vairocanasya ca ||
வைசம்பாயனர் கூறினார்—இவ்வாறு ஸ்ரீமகாபாரதத்தின் வனபர்வத்தில், ‘அர்ஜுனன் புறப்படுதல்’ என்ற பிரிவின் கீழ், த்ரௌபதியின் மனவருத்தமிகு உரைகள் பற்றிய இருபத்தேழாம் அத்தியாயம் நிறைவுற்றது. இப்போது இருபத்தெட்டாம் அத்தியாயம் தொடங்குகிறது—பிரஹ்லாதன் மற்றும் விரோசனன் மகன் பலி ஆகியோரின் உரையாடல் வர்ணனை; இதில் வீரத் திகழ்ச்சி (தேஜஸ்) மற்றும் பொறுமை (க்ஷமா) இரண்டிற்கும் தத்தம் உரிய தருணம் உண்டு என்பதைக் காட்டுகிறது. த்ரௌபதி கூறினாள்—மகாராஜா! இவ்விஷயத்திலும் மக்கள் ஒரு பழமையான வரலாற்றை எடுத்துக்காட்டாகச் சொல்கிறார்கள்—பிரஹ்லாதனும் விரோசனன் மகன் பலியும் நடத்திய உரையாடல்.
वैशम्पायन उवाच
The verse frames an ethical inquiry: when should one employ tejas (assertive strength) and when kṣamā (forbearance). Draupadī introduces an ancient exemplum—the Prahlāda–Bali dialogue—to guide judgment about appropriate conduct in difficult circumstances.
A chapter colophon closes the previous chapter about Draupadī’s remorseful speech, and the new chapter opens with Draupadī announcing that she will cite an old story: the conversation between Prahlāda and Bali, son of Virocana.