इन्द्रद्युम्नोपाख्यानम्
Indradyumna Upākhyāna: On Kīrti, Smṛti, and Restoration
जनं परिजन चापि युगान्ते पर्युपस्थिते । युगान्तकाल उपस्थित होनेपर बिजलीकी कड़कके समान कड़वी बोली बोलनेवाले कौवे, हाथी, शकुन, पशु और पक्षी आदि बड़ी कठोर वाणी बोलेंगे। उस समयके मनुष्य अपने मित्रों, सम्बन्धियों, सेवकों तथा कुट॒म्बीजनोंको भी अकारण त्याग देंगे || ८४-८५३ || अथ देशान् दिशश्वापि पत्तनानि पुराणि च,प्रायः लोग स्वदेश छोड़कर दूसरे देशों, दिशाओं, नगरों और गाँवोंका आश्रय लेंगे और हा तात! हा पुत्र! इत्यादि रूपसे अत्यन्त दुःखद वाणीमें एक-दूसरेको पुकारते हुए इस पृथ्वीपर विचरेंगे। युगान्तकालमें संसारकी यही दशा होगी। उस समय एक ही साथ समस्त लोकोंका भयंकर संहार होगा
mārkaṇḍeya uvāca |
janaṁ parijanaṁ cāpi yugānte paryupasthite |
atha deśān diśaś cāpi pattanāni purāṇi ca |
மார்கண்டேயர் கூறினார்—யுகாந்தம் நெருங்கும்போது மக்கள் தம் சொந்த மக்கள், குடும்பத்தாரையும் கைவிடுவார்கள். அப்போது உயிரினங்களிடையே மின்னல் இடியெனக் கடுமையான, கசப்பான ஒலிகள் கேட்கப்படும்—காகங்கள், யானைகள், அபசகுனப் பறவைகள், மிருகங்கள் மற்றும் பிற பறவைகள் அச்சமூட்டும் குரலில் முழங்கும். அந்தக் காலத்தில் மனிதர்கள் காரணமின்றி நண்பர்கள், உறவினர், பணியாளர்கள், குடும்பத்தாரைத் துறப்பார்கள். பின்னர் தம் நாட்டை விட்டுத் தூரநாடுகள், திசைகள், நகரங்கள், கிராமங்களில் அடைக்கலம் தேடுவார்கள்; ‘அய்யோ தந்தையே! அய்யோ மகனே!’ என்று மிகுந்த துயரக் குரலில் ஒருவரை ஒருவர் அழைத்துக்கொண்டு பூமியில் அலைவார்கள். யுகாந்தத்தில் உலகின் நிலை இதுவே; அப்போது ஒரே நேரத்தில் எல்லா உலகங்களிலும் பயங்கர அழிவு எழும்.
मार्कण्डेय उवाच
The passage warns that when dharma collapses at the end of an age, social bonds and basic human duties—loyalty to family, compassion, and responsibility—disintegrate. It frames ethical decay as both a symptom and a cause of wider cosmic and societal catastrophe.
Mārkaṇḍeya describes apocalyptic portents of yugānta: ominous cries among animals and birds, people abandoning even close relations, mass displacement from homelands, and anguished wandering—culminating in a simultaneous, terrifying destruction of the worlds.