Brāhmaṇa-bheda-nirṇaya and Rājā’s Regulatory Duties (ब्राह्मणभेदनिर्णयः)
(म्लेच्छदेशास्तु ये केचित् पापैरध्युषिता नरै: । गत्वा तु ब्राह्मणस्तांश्व॒ चाण्डाल: प्रेत्य चेह च ।। जो कोई म्लेच्छ देश हैं और जहाँ पापी मनुष्य निवास करते हैं, वहाँ जाकर ब्राह्मण इहलोकमें चाण्डालके तुल्य हो जाता है, और मृत्युके बाद अधोगतिको प्राप्त होता है ।। व्रात्यान् म्लेच्छांश्व॒ शूद्रांक्ष याजयित्वा द्विजाधम: । अकीर्तिमिह सम्प्राप्प नरक॑ प्रतिपद्यते ।। संस्कारभ्रष्ट, म्लेच्छ तथा शूद्रोंका यज्ञ कराकर पतित हुआ अधम ब्राह्मण इस संसारमें अपयश पाता और मरनेके बाद नरकमें गिरता है ।। ब्राह्मणो ऋग्यजु:साम्नां मूढ: कृत्वा तु विप्लवम् | कल्पमेकं कृमि:सो5थ नानाविष्ठासु जायते ।।) जो मूर्ख ब्राह्मण ऋग्वेद, यजुर्वेद और सामवेदके मन्त्रोंका विप्लव करता है, वह एक कल्पतक नाना प्राणियोंकी विष्ठाओंका कीड़ा होता है ।। ऋतच्विक् पुरोहितो मन्त्री दूतो वार्तानुकर्षक: । एते क्षत्रसमा राजन ब्राह्मुणानां भवन्त्युत,राजन! ब्राह्मणोंमेंसे जो ऋत्विजू, राजपुरोहित, मन्त्री, राजदूत अथवा संदेशवाहक हों, वे क्षत्रियके समान माने जाते हैं
bhīṣma uvāca |
mlecchadeśās tu ye kecit pāpair adhyuṣitā naraiḥ | gatvā tu brāhmaṇas tāṃś caṇḍālaḥ pretya ceha ca ||
vrātyān mlecchāṃś ca śūdrāṃś ca yājayitvā dvijādhamaḥ | akīrtim iha samprāpya narakaṃ pratipadyate ||
brāhmaṇo ṛg-yajuḥ-sāmnām mūḍhaḥ kṛtvā tu viplavam | kalpam ekaṃ kṛmiḥ so ’tha nānāviṣṭhāsu jāyate ||
ṛtvij puruhito mantrī dūto vārtānukarṣakaḥ | ete kṣatrasamā rājan brāhmaṇānāṃ bhavanty uta ||
பீஷ்மர் கூறினார்—அரசே! பாவிகள் குடியிருக்கும் மிலேச்ச நாடுகளுக்குச் சென்ற பிராமணன், இவ்வுலகிலேயே சாண்டாளருக்கு ஒப்பாகி, மரணத்திற்குப் பின் தாழ்ந்த கதியை அடைகிறான். வ்ராத்யர், மிலேச்சர், சூத்திரர் ஆகியோருக்காக யாகம் நடத்தும் கீழ்த்தரத் த்விஜன் இவ்வுலகில் அவமதிப்பைப் பெற்று, இறந்த பின் நரகத்தை அடைகிறான். ரிக், யஜுஸ், சாம வேத மந்திரங்களைச் சிதைக்கும் மூடப் பிராமணன் ஒரு கல்பம் முழுதும் பலவகை மலங்களில் பிறக்கும் புழுவாகப் பிறக்கிறான். மேலும் அரசே! பிராமணர்களில் ரித்விக், அரசப் புரோகிதர், அமைச்சர், தூதர் அல்லது செய்தியாளர் ஆகியோர் க்ஷத்திரியருக்கு ஒப்பாகக் கருதப்படுவர்.
भीष्म उवाच
Bhishma emphasizes strict boundaries of Vedic-ritual propriety: a brahmin should avoid contexts and patronage viewed as adharmic (sinful regions/communities, improper sacrificers), preserve the integrity of Vedic mantra recitation, and recognize that certain brahmins serving the state (priest, chaplain, minister, envoy) take on kṣatriya-like functions and status.
In the Shanti Parva’s instruction on dharma, Bhishma addresses the king and lists consequences for brahmins who transgress ritual and social norms—traveling to ‘mleccha’ regions, officiating for disapproved groups, or corrupting Vedic mantras—then notes a category of brahmins whose royal service roles align them with kṣatriya duties.