शल्यवधे कौरवसेनाभङ्गः, भीमस्य गदायुद्धं, दुर्योधनस्य समाह्वानम्
Rout after Śalya’s fall; Bhīma’s mace engagement; Duryodhana’s rally
शकुनि बोला--नरेश्वर! युद्धस्थलमें रोषामर्षके वशीभूत हुए वीर स्वामीकी आज्ञाका पालन नहीं करते हैं; वैसी दशामें इनपर क्रोध करना उचित नहीं है। यह इनकी उपेक्षा करनेका समय नहीं है। हम सब लोग एक साथ हो मद्रराजके महाधनुर्धर सेवकोंकी रक्षाके लिये हाथी, घोड़े और रथसहित चलें तथा महान् प्रयत्नपूर्वक एक-दूसरेकी रक्षा करें || २२ ++२४ ।। संजय उवाच एवं सर्वेडनुसंचिन्त्य प्रययुर्यत्र सैनिका: । एवमुक्तस्तदा राजा बलेन महता वृत:
sañjaya uvāca | evaṁ sarve ’nusañcintya prayayur yatra sainikāḥ | evam uktaḥ tadā rājā balena mahatā vṛtaḥ ||
சகுனி கூறினான்—“அரசே! போர்க்களத்தில் கோபமும் அவமதிப்புணர்வும் ஆட்கொண்ட வீரர்கள் தம் தலைவனின் ஆணையைப் பின்பற்றார்; ஆகவே அந்நிலையில் அவர்கள்மீது சினம் கொள்வது தகாது. இது அவர்களை அலட்சியப்படுத்த வேண்டிய நேரமுமல்ல. நாம் அனைவரும் ஒன்றுகூடி, மத்ரராஜனின் மகாதனுர்தர சேவகர்களைக் காக்க யானை, குதிரை, தேர் ஆகியவற்றுடன் புறப்பட்டு, மிகுந்த முயற்சியுடன் ஒருவரையொருவர் பாதுகாப்போம்.” சஞ்சயன் கூறினான்—இவ்வாறு அனைவரும் ஆலோசித்து படைகள் இருந்த இடத்திற்குப் புறப்பட்டனர்; அப்படிச் சொல்லப்பட்ட அரசன் அப்போது பெரும் படைச்சூழலில் இருந்தான்।
संजय उवाच
The verse highlights prudent leadership in crisis: collective deliberation followed by coordinated action, and the importance of moving with adequate support (being ‘surrounded by a great force’) rather than acting impulsively or alone.
After counsel has been given and considered, the group proceeds to the location of the troops. The king, having been addressed, is depicted as accompanied and protected by a large military contingent as they move into the unfolding battle situation.