Karṇa’s advance against the Pāṇḍava host; Arjuna’s clash with the Saṃśaptakas (कर्णस्य पाण्डवसेनाप्रवेशः—अर्जुनस्य संशप्तकसंप्रहारः)
तपोविशेषैर्विविधैयोंगं यो वेद चात्मन: | यः सांख्यमात्मनो वेत्ति यस्य चात्मा वशे सदा,तप उग्र॑ समास्थाय नियमे परमे स्थिता: । उस समय देवताओंने दैत्योंको परास्त कर दिया था, यह हमारे सुननेमें आया है। राजन! दैत्योंके परास्त हो जानेपर तारकासुरके तीन पुत्र ताराक्ष, कमलाक्ष और विद्युन्माली उग्र तपस्याका आश्रय ले उत्तम नियमोंका पालन करने लगे जो नाना प्रकारकी विशेष तपस्याओंद्वारा मनकी सम्पूर्ण वृत्तियोंके निरोधका उपाय जानते हैं, जिन्हें अपनी ज्ञानस्वरूपताका बोध नित्य बना रहता है, जिनका अन्त:ः:करण सदा अपने वशमें रहता है, जगत्में जिनकी कहीं भी तुलना नहीं है, उन निष्पाप, तेजोराशि, महेश्वर भगवान् उमापतिका उन देवताओंने दर्शन किया
tapo-viśeṣair vividhair yogaṃ yo veda cātmanaḥ | yaḥ sāṅkhyam ātmano vetti yasya cātmā vaśe sadā ||
துரியோதனன் கூறினான்—பலவகைச் சிறப்புத் தவங்களால் ஆத்மாவைச் சார்ந்த யோக ஒழுக்கத்தை அறிந்தவன், ஆத்மாவைச் சார்ந்த சாங்க்யத் தத்துவத்தை உணர்ந்தவன், மேலும் அவனுடைய உள்ளம் எப்போதும் அடக்கத்தில் இருப்பவன்—அவன் உக்கிரத் தவத்தில் நிலைத்து, உயர்ந்த நியமங்களில் உறுதியாக இருப்பான். அக்காலத்தில் தேவர்கள் தானவர்களை வென்றனர் என்று நாம் கேட்டோம். அரசே, தானவர்கள் தோற்கடிக்கப்பட்ட பின் தாரகாசுரனின் மூன்று புதல்வர்கள்—தாராக்ஷன், கமலாக்ஷன், வித்யுன்மாலி—கடுந்தவத்தைச் சரணடைந்து, சிறந்த விரத-நியமங்களைப் பின்பற்றத் தொடங்கினர். பலவகைத் தவங்களால் மனத்தின் எல்லா அலைவுகளையும் அடக்கும் வழியை அவர்கள் அறிந்திருந்தனர்; தம் சொரூப-ஞானம் அவர்களில் எப்போதும் விழிப்புடன் இருந்தது; உள்ளுறுப்புகள் அவர்களது கட்டுப்பாட்டில் இருந்தன; உலகில் ஒப்பற்றவர்களாயினர். அந்தப் பாவமற்ற, ஒளிமிகு தவசிகளை தேவர்கள் உமாபதி மகாதேவனின் தரிசனத்தால் அருளினர்.
दुर्योधन उवाच
The verse praises inner mastery: true power and clarity arise from disciplined austerity (tapas), restraint (niyama), and knowledge—both yogic control of mental fluctuations and sāṅkhya-like discriminative understanding of the self. Ethical strength is framed as self-governance rather than mere external dominance.
Duryodhana recounts a mythic episode: after the gods defeat the Daityas/Danavas, Tārakāsura’s three sons undertake severe penance and strict vows, becoming formidable through self-control and spiritual knowledge; the gods then behold Mahādeva (Śiva), Umā’s lord, in connection with this ascetic rise.