अर्जुनने गंगानन्दन भीष्मके निकट पहुँचकर उन्हें तीखे बाणोंद्वारा पीड़ित करते हुए बड़ी सावधानीके साथ उनपर चढ़ाई की। ठीक वैसे ही, जैसे वनमें कोई मतवाला हाथी किसी मदोनन््मत्त गजराजपर आक्रमण कर रहा हो ।। प्रत्युद्ययौ च तं राजा भगदत्त: प्रतापवान् | त्रिधा भिन्नेन नागेन मदान्धेन महाबल:,तब प्रतापी एवं महाबली राजा भगदत्तने मदान्ध गजराजपर आरूढ़ हो अर्जुनके ऊपर धावा किया। उस हाथीके कुम्भस्थलमें तीन जगहसे मदकी धारा चू रही थी
arjunena gaṅgānandanaṃ bhīṣmaṃ nikatam upasaṃkramya tīkṣṇaiḥ śaraiḥ pīḍayan mahā-sāvadhānena tasminn abhyākrāntam; yathā vane mattaḥ hastī madonmattaṃ gajarājaṃ prati pradhāvati. pratyudyayau ca taṃ rājā bhagadattaḥ pratāpavān | tridhā bhinnena nāgena madāndhena mahābalaḥ ||
அர்ஜுனன் கங்கைநந்தனான பீஷ்மனிடம் நெருங்கி, கூரிய அம்புகளால் அவரை ஒடுக்கிக்கொண்டே, மிகுந்த எச்சரிக்கையுடன் தாக்கினான்—காட்டில் மதம் கொண்ட யானை, மதவெறி கொண்ட யானை அரசனைத் தாக்குவது போல. அப்போது வீரமும் பெரும்பலமும் உடைய அரசன் பகதத்தன், மதவெறி கொண்ட பெருயானையின் மேல் ஏறி, அர்ஜுனனை எதிர்த்து பாய்ந்தான்; அந்த யானையின் கும்பஸ்தலங்களில் இருந்து மூன்று ஓடைகளாக மதநீர் வழிந்தது।
संजय उवाच
The passage highlights disciplined valor: even amid ferocity, Arjuna advances with careful alertness, suggesting that righteous combat (dharma-yuddha) demands control, precision, and responsibility rather than mere rage.
Arjuna closes in on Bhīṣma and wounds him with sharp arrows while advancing cautiously. In response, King Bhagadatta launches a counter-charge against Arjuna, riding a powerful musth-elephant whose temples pour rut-fluid in three streams.