अध्याय १२८: शिव–उमा संवादः — तिलोत्तमा, श्मशान-मेध्यता, तथा चातुर्वर्ण्य-धर्मः
Chapter 128: Śiva–Umā Dialogue—Tilottamā, the Ritual Valence of the Śmaśāna, and the Fourfold Duty-Code
(सुदुर्विनीत: पुत्रो वा जामाता वा प्रमार्जक: । दारा वा प्रतिकूलास्ते तेनासि हरिण: कृश: ।।
sudurvinītaḥ putro vā jāmātā vā pramārjakaḥ | dārā vā pratikūlāste tenāsi hariṇaḥ kṛśaḥ ||
bhrātaro'tīva viṣamāḥ pitā vā kṣutkṣato mṛtaḥ | mātā jyeṣṭho gururvāpi tenāsi hariṇaḥ kṛśaḥ ||
brāhmaṇo vā hato gaurvā brahmasvaṃ vā hṛtaṃ purā | devasvaṃ vādhikaṃ kāle tenāsi hariṇaḥ kṛśaḥ ||
hṛtadāro'tha vṛddho vā loke dviṣṭo'tha vā naraiḥ | avijñānena vā vṛddhastenāsi hariṇaḥ kṛśaḥ ||
vārthakārthaṃ dhana dṛṣṭvā svāṃ śrīrvāpi paraiḥ hṛtā | vṛttirvā durjanāpekṣā tenāsi hariṇaḥ kṛśaḥ ||
iṣṭabhāryasya te nūnaṃ prātiveśyo mahādhanaḥ | yuvā sulalitaḥ kāmī tenāsi hariṇaḥ kṛśaḥ ||
பிராமணன் கூறினான்— “ஒருவேளை உன் மகன் ஒழுக்கமற்றவனாக இருக்கலாம்; அல்லது உன் மருமகன் வீட்டுச் செல்வத்தை ‘துடைத்துச் சுத்தம் செய்து’ எல்லாம் எடுத்துச் செல்லும் வகையினனாக இருக்கலாம்; அல்லது உன் மனைவி எதிர்மறை குணமுடையவளாக இருக்கலாம்—அதனால், ஓ மானே, நீ மெலிந்து வெளிறுகிறாய். அல்லது உன் சகோதரர்கள் மிகக் கபடமானவர்களாக இருக்கலாம்; அல்லது உன் தந்தை பசியால் சோர்ந்து இறந்திருக்கலாம்; அல்லது உன் தாய், மூத்த சகோதரன், குருமார்கள் ஆகியோரும் அப்படியே மறைந்திருக்கலாம்—அதனால் நீ மெலிந்து வெளிறுகிறாய். அல்லது ஒருகாலத்தில் நீ ஒரு பிராமணனையோ பசுவையோ கொன்றிருக்கலாம்; அல்லது முன்பு பிராமணச் சொத்தை அபகரித்திருக்கலாம்; அல்லது ஏதோ காலத்தில் தேவசொத்தை அளவுக்கு மீறி எடுத்திருக்கலாம்—அதனால் நீ மெலிந்து வெளிறுகிறாய். அல்லது உன் மனைவி கடத்தப்பட்டிருக்கலாம்; அல்லது நீ முதுமை அடைந்திருக்கலாம்; அல்லது உலக மக்கள் உன்னை வெறுக்கத் தொடங்கியிருக்கலாம்; அல்லது அறியாமையால் நீ ‘வளர்ந்தவன்’ ஆகிவிட்டிருக்கலாம்—அதனால் நீ மெலிந்து வெளிறுகிறாய். அல்லது முதுமைக்காகச் சேமித்த செல்வத்தைப் பார்த்து பிறர் உன் சொந்தச் செழிப்பை பறித்திருக்கலாம்; அல்லது வாழ்வாதாரத்திற்காக தீயவர்களைச் சார்ந்து நிற்க வேண்டியிருக்கலாம்—அதனால் நீ மெலிந்து வெளிறுகிறாய். அல்லது நிச்சயமாக, உனக்கு மிகவும் பிரியமான மனைவி இருப்பதால் உன் அயலிலே ஒரு பெருஞ்செல்வன்—இளையவன், அழகன், காமவெறியன்—வசிக்கிறான்; அதனால், ஓ மானே, நீ மெலிந்து வெளிறுகிறாய்.”
ब्राह्मण उवाच
The passage probes the moral and social causes behind a person’s visible decline: domestic disorder, dependence on the wicked, social hatred, and especially grave transgressions like harming a Brahmin or cow or stealing sacred property. It implies that inner ethical failure and unresolved wrongdoing manifest outwardly as anxiety, loss of vitality, and misfortune.
A Brahmin addresses a man who appears emaciated and pale, offering a series of possible explanations—ranging from family troubles and bereavement to theft, abduction, old age, social enmity, and serious sins. The repeated refrain ‘therefore you are thin and pale’ functions as a diagnostic, pressing the listener toward self-examination and confession of the true cause.