हंस–साध्यसंवादः, वाक्-निग्रहः, महाकुल-लक्षणम्, शान्ति-उपायः
Hamsa–Sādhya Dialogue; Restraint of Speech; Marks of Noble Lineage; Means to Peace
न निल्नवं मन्त्रगतस्य गच्छेत् संसृष्टमन्त्रस्य कुसड्भतस्य । नचब्रूयान्नाश्वसिमि त्वयीति सकारणं व्यपदेशं तु कुर्यात्,दुष्ट सहायकोंवाला राजा जब बहुत लोगोंके साथ मन्त्रणा-समितिमें बैठकर सलाह ले रहा हो, उस समय उसकी बातका खण्डन न करे; “मैं तुमपर विश्वास नहीं करता” ऐसा भी न कहे, अपितु कोई युक्तिसंगत बहाना बनाकर वहाँसे हट जाय
na nilnavaṁ mantragatasya gacchet saṁsṛṣṭamantrasya kusaṅgatasya | na ca brūyān nāśvasimi tvayīti sakāraṇaṁ vyapadeśaṁ tu kuryāt ||
न मन्त्रगतस्य बहुभिः संसृष्टमन्त्रस्य कुसहायवतः राज्ञो निल्नवं गच्छेत्; न च ब्रूयात्—“नाश्वसिमि त्वयि” इति। अपि तु सकारणं युक्तं व्यपदेशं कृत्वा तस्मात् स्थानात् अपसरेत्—यथा स्वात्मरक्षा च स्यात्, मर्यादा च न हीयेत, पुनश्च हितोपदेशस्य अवसरः शेषः स्यात्।
विदुर उवाच
When a ruler is surrounded by many and swayed by corrupt advisers, direct confrontation or blunt distrust is unsafe and ineffective; one should disengage tactfully using a reasonable pretext, preserving one’s security and the chance to counsel rightly later.
Vidura is giving practical guidance on conduct at court: in a public council where the king’s deliberations are compromised by bad associates, a wise person should avoid open contradiction and instead withdraw diplomatically.