मृत्युकारणप्रश्नः / Inquiry into the Cause and Designation of Death
कर्मपरायण मनुष्य निष्कामभावसे जिस कर्मका अनुष्ठान करते हैं, वह पहलेके किये हुए सकाम या अशुभ कर्मोको भी नष्ट कर देता है; इस प्रकार कर्म करनेवाले साधकके कर्म इस लोकमें या परलोकमें कहीं भी उसका भला-बुरा या दोनों कुछ भी नहीं कर सकते ।। इति श्रीमहाभारते शान्तिपर्वणि मोक्षधर्मपर्वणि शुकानुप्रश्ने एकोनपजञ्चाशदधिकद्धिशततमो< ध्याय:
Vyāsa uvāca: karmaparāyaṇaḥ manuṣyaḥ niṣkāma-bhāvena yasya karmaṇaḥ anuṣṭhānaṃ karoti, tat pūrvakṛtān api sakāmān vā aśubhān vā karmāṇi nāśayati; evaṃ karma-kurvataḥ sādhakasya karmāṇi iha loke vā paraloke vā kutrāpi tasya bhalaṃ vā abhalaṃ vā ubhayaṃ vā kiñcid api na kurvanti.
निष्कामभावेन कर्मपरायणो यः कर्म समाचरति, तत् पुराकृतं सकाममशुभं च कर्मापि नाशयति। एवंविधं कर्म कुर्वतः साधकस्य कर्माणि निह लोके न परत्र च किञ्चिदपि शुभाशुभमुभयं वा जनयितुं शक्नुवन्ति। इति श्रीमहाभारते शान्तिपर्वणि मोक्षधर्मपर्वणि शुकानुप्रश्ने एकोनपञ्चाशदधिकद्विशततमोऽध्यायः॥
व्यास उवाच
Desireless performance of duty (niṣkāma-karma) purifies and can nullify the binding force of prior selfish or harmful deeds; when action is done without attachment, it ceases to generate karmic results—good, bad, or mixed—for the doer.
In the Mokṣa-dharma section of Śānti Parva, Vyāsa instructs in response to Śuka’s inquiry, explaining how disciplined, non-attached action functions as a means to freedom by dissolving the efficacy of past and future karmic consequences.