आत्मदर्शन-उपदेशः (Ātma-darśana Upadeśa) — Mind, Senses, and the All-pervading Self
एक हजार चतुर्युगका जो ब्रह्माका एक दिन बताया गया है और उतनी ही बड़ी जो उनकी रात्रि कही गयी है, उसको जो लोग ठीक-ठीक जानते हैं, वे ही दिन और रात अर्थात् कालतत्त्वको जाननेवाले हैं ।। प्रतिबुद्धों विकुरुते ब्रह्माक्षय्यं क्षपाक्षये सृजते च पर | तस्माद् व्यक्तात्मकं मन:,रात्रि समाप्त जाग्रत् हुए ब्रह्माजी पहले अपने अक्षय स्वरूपको मायासे विकारयुक्त बनाते हैं फिर महत्तत्त्वको उत्पन्न करते हैं। तत्पश्चात् उससे स्थूल जगत्को धारण करनेवाले मनकी उत्पत्ति होती है
vyāsa uvāca | eka-sahasra-caturyugā yā brahmaṇaḥ ahar ucyate, tāvatī caiva yā rātriḥ proktā; etad ye yathāvad viduḥ, te eva ahorātra-vidāḥ kāla-tattva-vidaḥ | rātry-ante pratibuddho brahmā akṣayyaṃ svam ātmānaṃ māyayā vikṛti-yuktaṃ karoti; tataḥ mahat-tattvaṃ sṛjate; tataś ca sthūla-jagat-dhāraṇaṃ mana utpadyate ||
व्यास उवाच—ये जनाः सम्यग् जानन्ति यत् ब्रह्मणः एकोऽहः सहस्रचतुर्युगपरिमितः, तथा तस्यैव रात्रिरपि तावती; ते एव अहोरात्रतत्त्वविदः, कालतत्त्वविदश्च। रात्रिक्षये ब्रह्मा प्रतिबुद्धः सन्, मायया स्वमक्षयं स्वरूपं व्यक्तिविकारयोग्यं करोति; ततः महत्तत्त्वं सृजति। ततो महतः व्यक्तात्मकं मनः प्रादुर्भवति, यत् स्थूलजगतः आधारं नियन्तृ च भवति।
व्यास उवाच
True understanding of Time comes from grasping the immense, cyclic scale of cosmic day and night and seeing creation as a lawful sequence: the imperishable ground, through māyā, becomes manifest, giving rise to mahat and then mind that sustains the gross world.
Vyāsa explains the cosmic process at the end of Brahmā’s night: Brahmā awakens, initiates manifestation through māyā, produces the Great Principle (mahat), and from it mind arises, which organizes and supports the material universe.